Grace už není

Chtě nechtě mi přišlo na mysl, jak asi bylo těmhle otcům, matkám a dětem, co ztratili nejbližší ve válce v Iráku, když slyšeli z rádia o zbytečnosti Američanů na Středním východě, zpochybnění celé mise, o ekonomickém dobývání nových provicií pro impérium zvané USA. Málokdo dneska věří, že to byla osvobozující válka za spravedlnost. Jak je asi pozůstalým obětí této zbytečné války? Jinak samozřejmě velmi smutný příběh, holčičky hrály perfektně a stejně i Cusack s kamennou tváří zlomenou bolem, takže 70% (23.01.2013)

Rozmyslam, ci vie John cusack hrat - mozna ze jo a mozna ze ne. Kazdopadne od Con Airu 1997 uz uplynul nejaky ten piatok, a ten herec sa hodne trapi. Reclaim 2014 som povazoval za aspon slusny priemer, tu na ide uz o podpriemer, s planymi dialogmi, kulisami. REziser James C. Strouse bude asi pekny amater, len sa u filmu stale zauca . 20 % (26.06.2019)

Smutný, dojemný příběh o tom, že některé věci nejsou tak samozřejmé jak se zdají, a jiné zase tak důležité jak se zdají. O tom jak těžké je přijmout ztrátu milované ženy a jak těžké je najít sílu říci vlastním dětem, že už nikdy neuvidí mámu. Civilně pojatý a přece neuvěřitelně působivý příběh s řadou velmi silných, přesto na první pohled nenápadných okamžiků, melancholickou hudbou Clinta Eastwooda, která v některých scénách způsobuje téměř závrať, a především skvělým hereckým výkonem Johna Cusacka. Věřím, že nejen otcové se stejně starými dětmi dokáží v jeho tváři a gestech nejen číst každý pocit, každou myšlenku, ale doslova je spolu s jeho postavou prožívat, a chápat jeho snahu dopřát dětem přes vlastní bolest ještě jeden, poslední bezstarostně šťastný okamžik. (10.07.2010)

Lekce o tom, jak říci krutou pravdu. Příběh o tom, kterak samozřejmé věci náhle přestanou být tak samozřejmé, jak se prve ještě zdály. Po oznámení té tragické události se záběr na okamžik zastavil a kdyby nezačala hrát hudba, vypadalo to jako, že závada JE na vaší obrazovce. Příběh je dobře vyprávěn, režisér nejprve ukáže "běžný" den rodiny Stanleyho Phillipse (Johna Cusacka) a až teprve pak se děj dále odvíjí s příchodem dvou věrozvěstů důstojníků US Army. Stanley se po tom všem snaží chovat co nejvíc přirozeně, ale starší Heidy mu to viditelně nevěří už od začátku. A pak přijde ten malér s paní Shimerhorn, která si ze školy odskočila porodit a Stanley o tom samozřejmě nic neví... Je pravda, že Cusackovi jsem toho vdovce baštil, hlavně teda zezačátku naplno. Trošku mi ale ztuhnul úsměv, když si začal diktovat ten vzkaz na svúj vlastní záznamník, naštěstí to ustál. Scéna s nastřelováním náušnic jen podtrhla symboliku porušování dosavadních pravidel, nicméně byla moc dobře citlivě natočená. Čtyři náušnice = 32,50 $. Bezstarostné skákání Dawn na posteli v hotelu mi něco připomnělo- taky jsme to jako děti na chatě dělávali, byla to tehdy největší zábava na světě :-) Líbila se mi i písnička ve filmu, "přiběhla" trochu nečekaně, ale seděla tam. Zpočátku trošku experimentální kamera. Je o něco níž, než je obvyklé (Stanleyho příchod do zaměstnání, záběry v domě). Řekl bych, že Cusack to zahrál skvěle, ale jeho filmové děti ho tentokrát dokázaly překonat, především Heidi (Shélan O´Keefe) předvedla oceněníhodný výkon, menší Dawn (Gracie Bednarczyk) je spíš dost přirozená sama od sebe. A známá hra Simpsonových na závěr: Are we there yet? No. Are we there yet? No! Asi nejlepší vážný film poslední doby, minimálně od Alone with her. (18.06.2008)

Komorní, nezávislé road-movie/drama s výborným výkonem představitelky starší ze sester Heidi, která mi dala vzpomenout na Sarah Bolgerovou z In America, malá sestřička byla okouzlující svou nevinností a dětskou přirozeností a nebylo tak třeba cokoliv hrát. Na Cusacka jsem si musel chvilku zvykat a musím říct, že se jedná snad o jeho první roli, kdy jsem jeho herectví postupně uvěřil a neměl pocit ze sledování přehrávání. S jeho postavou muže vyrovnávajícího se se ztrátou vlastní ženy, nesplněného snu. A též zmateného, zlomeného, ale milujícího otce, který si neví rady se zveřejněním kruté pravdy vlastním dětem, jsem se sžil. Stát se mi podobná věc, dost možná bych jednal podobně. Uvěřitelnost v emocích, nenucený jemný humor, přijemná poetika podpořená výbornou kamerou, velmi mírný patos a otevřená kritika americké zahraniční politiky za bushovské mašinérie. Na konci, při zastávce na pláži, jsem bečel a nestydím se za to. 90% (nic pro pozéry, takže Dwejne ... pracky pryč) (18.08.2014)