Čas

Tento film by si mali povinne pozrieť tí, ktorí si chcú zmeniť fyzickú podobu drastickým spôsobom ako je práve plastická operácia. Podľa mňa by tento razantný krok mali podstúpiť iba tí, čo na niečo také majú vážne pádny dôvod, pod čím myslím že pre nikoho nie ste atraktívny človek. Ktorí to nechcú urobiť iba z rozmaru, keď je človek sympatický ale aj napriek tomu si chce zmeniť výzor tváre. SPOILER! Keď sa aj on s ňou zahrával ako to spravila ona jemu, prišlo mi to ako pomsta za to všetko. To bolo podľa mňa dosť detinské. Ale kebyže Kim chcel poukázať práve na to, že vážne kroky si žiadajú aj vážne dôsledky, tak sa mu to podarilo vystihnúť. (09.09.2011)

Posledný film Kim Ki-Duka je špecifický tým, že popiera tak obsahovo ako i formálne temer celú doterajšiu Kimovu tvorbu. Ranná Kimova tvorba bola charakteristická poetikou kombinovanou s násilím a jeho neskoršie filmy pôsobia harmonicky a snovo, obe však po obsahovej stránke deštruujú sociálne vzory správania sa tým, čo je pre ľudí prirodzené bez ohľadu na ich spoločenské postavenie. V Čase však práve naopak, niečo čo vyšlo zo spoločnosti – potreba byť neustále atraktívny a z toho vyplývajúca nespokojnosť so sebou samým, spôsobuje deštrukciu prirodzeného „ja“ hrdinov. Hlavná hrdinka si umelo vyfabrikuje problém a vmanipuluje seba i svojho partnera do sledu ňou umelo vytvorených situácií, v ktorých si tento problém potvrdí ako reálny fakt (áno, Kim je znalec ženskej duše) a rozhodne sa pre riešenie, ktorým zmení svoje pôvodné “ja“ na niekoho iného. Otázka je nakoľko ostáva želanie zmeniť sa prostredníctvom plastiky na niekoho iného len zbožným želaním. Pokiaľ ide o formu Kimov zmysel pre obraz je síce neotrasiteľný, výrazne však do úzadia ustúpila jeho potreba obrazom rozprávať , čo je dosť odvážny krok vzhľadom na skutočnosť, že práve toto z Kima spravilo režisérsku hviezdu. O to viac samozrejme museli prísť do popredia dialógy, v ktorých už často nefunguje to čo fungovalo pri obrazovom rozprávaní – zbytočne sa napríklad opakuje replika „musí ťa nudiť pozerať sa celé dva roky na tú istú tvár“, údernosť tejto vety tak vyšumí opakovaním do stretena, omnoho vhodnejšie by bolo použiť ho raz a presne ním niektorú zo scén vypointovať. Opakovanie scén s rovnakým obsahom tu už buď nie je také výrazné alebo plní úplne inú funkciu než v Kimových „nemých“ filmoch. Shigan mi skrátka pripravil šok, na jednej strane príjemný v tom, že Kim sa po nastavovanom Luku prestal opakovať a vybral sa niekam, kde ešte tvorcovsky nebol a na druhej strane mierne nepríjemný v tom, že i keď je to stále Kim, asi sa od neho vzhľadom k novému kurzu tvorby druhého Bin-Jipu nedočkám. 9/10 (11.12.2006)

Tedy, docela jsem na začátku filmu zavíral oči. Snesu kdejaký krvavý horor, ale jakmile se jedná o scela obyčejnou operaci, tak to skoro nesnesu. Šest měsíců, to je Čas, aby měl člověk nový obličej, staronovou lásku a pevně doufal, že i druhá strana bude spokojená. Leč, nic není tak, jak si někdy přejeme a tak se nám druhá drahá polovička taky rozhodne pro změnu obličeje a na nás je abychom jí našli.... Jenže staré pořekadlo zní, že kdo chce moc, nemá pak nic. Příběh Ji - wooa a Seh - hee je toho krásným příkladem. Postřeh : Ji - woo je fotograf a někdy pracuje na svém počítači, a někdy mu běží na obrazovce film 3 - Iron od stejného režiséra : http://www.csfd.cz/reziser/3697-kim-kiduk/ Láska je složitá a časově velice náročná.... (05.04.2010)

Snímek podávající sílu lásky a posedlosti v takovém stylu, až se mi zatajil dech... Skvělý příběh, jeho podání a hlavně sakra dobré herecké výkony hlavních představitelů, kde jsem jednou Hyeon-a Seong normálně doma zatleskal, jelikož to bylo vážení něco! Osobně jsem ze začátku nějak pořádně nevěděl o co jde, neorientoval jsem se... Nicméně v průběhu filmu jsem si dal puzzle dohromady a snímek mě chytnul a nepustil... Klidně až někdy "nudně" ubíhající snímek, který vůbec není nudný a klidný už vůbec ne... Pro mě velmi citová záležitost, když se vcítím do kůže hlavních herců... Nechápe co to tu plácám? Koukněte a třeba z toho budete mít stejný pocit... (12.05.2009)

Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. (05.11.2010)