Venoušek a Stázička

Mohlo by to být na 2 a mohlo by to být na 3. Co teď? Takže: - Nesedí mi sice obsazení Forbasové do role školáka, ale žasnu, že to zahrála aspoň tak, jak to zahrála ve svých šestadvaceti letech! - Potutelně se usmívám, když pomyslím na tehdejší a což teprve dnešní feministky. - Je jasné, že film si nehraje na žádnou vysokou filozofickou, ale má jediný cíl, a to pobavit! A tak musí být i hodnocen. - U mne k té třetí hvězdičce pomohla hned úvodní scéna: dlouhý, potemnělý pohled na panorama Hradčan... My si vůbec neumíme představit atmosféru, v jaké tenhle film vznikl a byl uveden do kin! (22.02.2020)

Celý film jsem čekal, že se zničehonic Ferbaska rozchechtá, strhne si paruku a zakřičí : Lidi neblbněte, vždyť já jsem holka. A ono nic, bylo to mysleno vážně. Copak tam neměli nějakého kluka který by to zahrál? Ale ta závěrečný líbačka s Gerovou neměla chybu. Celkově film slabší, výborná teta Klotylda. (21.04.2018)

Tzv. úniková zábava, která přišla vhod především v kritických okamžicích definitivní ztráty naší národní identity, se sice dnes, po více než sedmdesáti letech, jeví snad až příliš banální či dokonce slaboduchou, ale nikoli zbytečnou. Literární tvorba redaktora Humoristických listů Josefa Skružného, jakkoli sporná ve svých obsazích, patřila svého času k zvláště vyhledávanému čtenářskému artiklu. Veselé i vážné příhody Venouše Huňáčka si získaly popularitu určitou bezprostředností či bezelstnou naivitou, s jakou byly napsány, a neexistoval tedy sebemenší důvod, proč by neměla uspět také aktualizovaná filmová adaptace, nabitá slovními gagy a uličnictvím žižkovských chlapců. Věra Ferbasová, fenomenální aranžérka převlekových variací, se tedy proměnila v přidrzlého uličníka s neomalenými způsoby a třebaže se nám podobné experimenty příliš nepozdávají, jsou nesmírně zajímavým příspěvkem ve vnímání a hodnocení prvorepublikové popkultury. Kdoví, zda všechny ty stylizované příběhy neskýtaly v prvních dnech protektorátního provizoria alespoň toužebně očekávanou jiskřičku naděje. Bejvávalo, bejvávalo dobře. (02.11.2014)

Ó hrůzo, tvé jméno je Věra Ferbasová... Nejspíš vás napadlo, že ústřední diblík českého filmu hraje Stázičku. I to by byl nejspíš důvod k dobrovolnému vypíchnutí očí, ale trapas je o to větší, že ten dibel hraje Venouška! Má na hlavě bekovku, ruce vražené do kapes a pokouší se napodobit houpavou chůzi a ležérní mluvu tzv. pražských pepíků. Film, který dává slovu trapno dosud netušený rozměr. 0% (02.10.2006)

Je v tom veliký kus pravdy: "Jak je asi dámám?" - "No, asi hezky. Dvě sebou řízly ještě v kuchyni. Tři na schodech. A vostatní dělaly takovej kravál, že nás asi domácí vyhodí." Nicméně budu se muset více do toho Skružného začíst, neb s němou verzí scenario tohoto filmu má pramálo společného. Ve své době ovšem bylo daným faktem, že zde Věra Ferbasová zvítězila (viz poprémiérová Filmová tisková korespondence) a Zdeňka Baldová se rozehrála v obou svých polohách velmi hezky (například Filmové zajímavosti hovořící o vynikajících charakterisačních schopnostech). Leč chybí mi poněkud dobový pohled na kreaci Evy Gerové, která tu vyloženě zdobí, co scéna, to model, skvělý účes, pusa jako malina... což je z dnešního pohledu velmi zajímavé také proto, že šlo neplánovaně o její roli poslední. Za mě tedy ideální film z kolekce "po 15. březnu do kina jedině za zábavou". (03.11.2014)