Guvernantka

Ukázkový charakter hlavní hrdinky. Mladá židovská divka se nechá najmout do rodiny s malou dcerou jako guvernantka. Rodina má sídlo na málo obydleném ostrově. Postupem času Rosina svede pána domu, poté jeho nezkušeného syna, nakonec jim ukradne vynález, uteče a zařídí si v hlavním měste výnosný byznys. Tomu říkám kariéra. Ale nevím, proč by se o takovýchto lidech měly točit filmy a snad je ještě obdivovat. Film se mi nelíbil, ba co víc, z pokrytecké zlodějky a ženy nízkých mravů Rosiny mi běhal po zádech mráz. Hvězdička je za Jonathana Rhys Meyerse, který byl už v mladém věku okouzlující. (27.05.2020)

Témou celkom zaujímavá dráma, ktorá ale má pomalšie tempo a len priemerné spracovanie. Chýba silnejšia atmosféra. Všetko podstatné sa točí len okolo romantického citu medzi mladou židovkou a postarším vedcom, ktorým okolnosti príliš neprajú. Camera obscura ide bokom, čo je škoda. Pobavilo ma, keď z odvážnej mladej ženy sa odrazu stala hysterická nána. V istých momentoch sa hrá aj na erotickú strunu, ale namiesto toho, aby vyzliekli mladé dievča, vidíme náhého Toma Wilkinsona alias pána v rokoch. Žena na režisérskom poste sa nezaprie, z čoho sa tiež odráža citlivý prístup i celkové zameranie na ženské publikum. (10.05.2024)

Sandra Goldbacherová natočila ženský film v tom nejlepším slova smyslu. Přesto od kvality srovnatelné s podobně laděnými filmy např. Campionové ji dělí jednak řemeslná stránka poznamenaná rutinou, tak i nejasná koncepce díla, které se spoléhá především na silné emoce. Zatímco obrazová složka filmu u Campionové dokresluje vnitřní rozpoložení hrdinů, Goldbacherová občas zapomíná na film v touze dělat hezké obrázky. Ty pak místy připomínají estetiku nančinčaného kýče značkových dámských kabelek - ani bych se nedivil, kdyby se u některých obrazových kompozic objevilo logo Gucci. (21.04.2010)

Obrazově vzrušující dílo, kochající se rodící se fotografickou novinkou. Nejde však o dílo realistické, ale silně romantické se vším všudy - realnosti je tu minimum (a navíc pokřivené) - židovská dívka by v Anglii poloviny 19. století byla mnohem méně emancipovaná (a že by byla až tolik vzdělaná nejen v malířství?, nehledě na to, že neasimilovaní židé prosté zobrazení lidské postavy vůbec nezkousli - proč by jinak na jejich svatbě zněla tradiční hudba a tančili by jak ve středověkém Španělsku?) než hlavní hrdinka, hudba Sefardim (navíc ve worlmusikálním podání Ofry Haza) by v Londýně asi na svatbě tamějších bohatých židů také moc nezněla (leda tak v Maroku nebo Soluni). Přesto mě film vtáhl, a proto dávám hodnocení tak vysoké. (06.06.2010)

Citlivě natočené, komorní drama získává dodatečné body díky skotským krajinkám, líbivé kameře a zajímavému tématu živočišných pudů pulzujících pod škrobenými viktoriánskými límci. Chápu, že někoho může odradit pomalejší tempo a pochmurná atmosféra (Skotsko+první polovina XIX století je silné kombo), mě to ale sedlo takřka dokonale. Neprávem zapomenutá perlička. (18.07.2015)