Guvernantka

Ukázkový charakter hlavní hrdinky. Mladá židovská divka se nechá najmout do rodiny s malou dcerou jako guvernantka. Rodina má sídlo na málo obydleném ostrově. Postupem času Rosina svede pána domu, poté jeho nezkušeného syna, nakonec jim ukradne vynález, uteče a zařídí si v hlavním měste výnosný byznys. Tomu říkám kariéra. Ale nevím, proč by se o takovýchto lidech měly točit filmy a snad je ještě obdivovat. Film se mi nelíbil, ba co víc, z pokrytecké zlodějky a ženy nízkých mravů Rosiny mi běhal po zádech mráz. Hvězdička je za Jonathana Rhys Meyerse, který byl už v mladém věku okouzlující. (27.05.2020)

Guvernantka je z těch filmů, které, když si pustím televizi jako kulisu k slastnému usínání, usnout nedovolí : pro jemný půvab Minnie Driver, která by se do kaskád svých vlasů mohla schovat, pro Toma Wilkinsona, který tu zdaleka není mistrem s trpaslíky z Full Monty, ale naopak charismatickým chlapem zahloubaným do objevu fotografie, pro Jonathana Rhys-Meyerse, z jehož vizáže a hraní mám husí kůži, pro estetickou stránku filmu, která je snad nejsilnější při aranžování guvernantky do nařasených látek, pro hudbu, kameru ..... pro překvapení, které bych si dala líbit i častěji. (08.10.2005)

Témou celkom zaujímavá dráma, ktorá ale má pomalšie tempo a len priemerné spracovanie. Chýba silnejšia atmosféra. Všetko podstatné sa točí len okolo romantického citu medzi mladou židovkou a postarším vedcom, ktorým okolnosti príliš neprajú. Camera obscura ide bokom, čo je škoda. Pobavilo ma, keď z odvážnej mladej ženy sa odrazu stala hysterická nána. V istých momentoch sa hrá aj na erotickú strunu, ale namiesto toho, aby vyzliekli mladé dievča, vidíme náhého Toma Wilkinsona alias pána v rokoch. Žena na režisérskom poste sa nezaprie, z čoho sa tiež odráža citlivý prístup i celkové zameranie na ženské publikum. (10.05.2024)

Obrazově vzrušující dílo, kochající se rodící se fotografickou novinkou. Nejde však o dílo realistické, ale silně romantické se vším všudy - realnosti je tu minimum (a navíc pokřivené) - židovská dívka by v Anglii poloviny 19. století byla mnohem méně emancipovaná (a že by byla až tolik vzdělaná nejen v malířství?, nehledě na to, že neasimilovaní židé prosté zobrazení lidské postavy vůbec nezkousli - proč by jinak na jejich svatbě zněla tradiční hudba a tančili by jak ve středověkém Španělsku?) než hlavní hrdinka, hudba Sefardim (navíc ve worlmusikálním podání Ofry Haza) by v Londýně asi na svatbě tamějších bohatých židů také moc nezněla (leda tak v Maroku nebo Soluni). Přesto mě film vtáhl, a proto dávám hodnocení tak vysoké. (06.06.2010)

Film, který svým něžným a melodramatickým půvabem, lehce romantickou atmosférou a silnou ženskou osobností v popředí navozuje velmi silné pocity. v podstatě komorní dílko, které sice nepřichází s ničím novým, ale právě pro svou jednoduchost a čisté linie zůstane uvízlé v divákově paměti. Za mne 65%. (11.04.2021)