Hrdinové mlčí

Tenhle film z roku 1946 mi přišel takový symbolický. Jako by byl předzvěstí konce jedné éry. Éry hrdinů, éry cti a statečnosti. Éry postupného konce některých prvorepublikových herců... Zde ještě zazní odkaz na výsadkáře z Anglie, zde se ještě po obloze prohání Spitfiry... Již za rok či dva, budou stateční ze západního odboje perzekuováni, prvorepublikoví herci postupně odstavováni a parašutisty ve filmech nahradí bodří úderníci překračující plán, zemědělci a partyzáni (sovětští samozřejmě). Co se týče fimu, celé to bylo opravdu mírně naivní. SS tu byla tak trochu za blbce, opak byl však krutou pravdou i to, že nejen náš odboj, ale i třeba francouzský dokonale rozložila. Co je znázorněno věrně, je nacistické běsnění po vyhození mostu s vlakem wermachtu do vzduchu. Výzvy k sdělení informací, následné sebrání významných lidí z městečka coby rukojmích, kteří budou zastřeleni do té a té hodiny pokud se viník sabotáže nepřihlásí... Skvěle slizký byl Filipovský s patkou a zlobně svítícími očky coby kolaborant a udavač Kolta (i to jméno zní odporně!). Závěrečný nálet Spitů na německou kolonu mně velice potěšil a překvapil. Nečekal jsem jej. A tak, stejně jako Plachta s chlapcem, který jel za nemocným taínkem - odjeli vlakem do Prahy, cítl jsem jak s ním odjela i spravedlnost, čest a demokracie na desítky let pryč... Jako válečný film bych film doporučil a jako poslední záchvěvy svobodného filmu rozhodně! Tři výbušniny zakopané na zahradě. * * * (10.12.2014)

Středometrážní film z období konce druhé světové války, natočený už v roce 1946. Z filmu dýchá věrohodnost, prakticky vše je použito z nedávno skončené války - kostýmy, válečná technika, zbraně, dokonce i některé filmové záběry. A přestože má film jen něco málo přes šedesát minut, patří k těm nejvěrněji ztvárněným válečným filmům u nás, bez jakékoliv příměsi propagandy. Praví hrdinové o sobě vždycky mlčí... (29.06.2013)

Jeden z ranných pokusů (viz. Muži bez křídel, Nadlidé, V horách duní, Velký případ-všechny rok 46' nebo Uloupená hranice 47') o zpracování válečné a odbojové tématiky, myslím si že ve své době stále ještě hodně aktutální, tudíž i filmařsky věrohodný, tak to prostě bylo! Včetně té, neuvěřitelně pravdivé věty nakonec, že praví hrdinové o svých činech raději mlčí! Jindřich Plahta si zde zahrál učitele Frýbu, který tu vlastně celý příběh, odehrávající se ke konci války v jednom malém městečku, odvypráví, jednomu malému klukovi, cestujícímu do Prahy, podobně jako on. František Filipovský si zas zahrál záparnou roli kolaboranta Kolty. Efektivní spojenecký nálet, ke konci filmu, byl celkem zdařilý víc si z tohoto filmu, krom ještě scény s agentem provokatérem, nastrčeným gestapem bohužel nevybavím.. (27.06.2006)

Krátce po válce natočené drama vypovídalo hodně o době na konci okupace, v době ještě nezkreslené jednostranným pohledem na náš především zahraniční odboj. Natočeno poměrně slušně až na několik scén, které mohou při kritičtějším pohledu připadat naivně. Nejvíce je to vidět na případu, kdy je německá kolona se zatčeným Tomkem napadena spojeneckými letouny a Tomek s pouty v ruce jediný z jednoucího auta zůstane naživu a podaří se mu uprchnout do lesů. Filipovský možná taky trochu příliš zkarikoval konfidenta gestapa, myslím, že skuteční spolupracovníci se chovali poněkud jinak. (01.12.2020)

„A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“ To zarámování celého hrdinského příběhu pana Tomka (Ladislav Boháč) je vcelku zdařilé (viz zejména závěrečná pointa, kdy klučina předává Tomkovi svůj skautský odznak za statečnost), ale při omezené délce celého filmu se tím autoři tohoto válečného snímku poněkud okrádají o čas, který jim pak chybí pro bližší rozvinutí jednotlivých postav příběhu. Líbila se mi jinak celková dobová atmosféra filmu, ač tedy třeba ta scéna leteckého náletu byla natočena poněkud naivně. Též oceňuji, že ten snímek je ještě prost jakéhokoliv ideologického nánosu. Je přeci jen znát, že vznikl hned těsně po válce. (18.11.2023)