Vlajky našich otců

Rozhodně mnohem lepší, než jsem po celkem rozpačitých ohlasech očekával. Struktura vyprávění sice není kdovíjak propracovaná, obsah je však více než důstojnou náhradou. Zvláště střídání drsných zážitků z boje s pohodlným životem smetánky, k němuž tři "vlajkonoši" na krátký čas přičichli. Stejně tak jejich tahání po Americe coby cvičených opic, co před zraky rozjásaného publika zarazí uprostřed stadionu do umělé haldy klacek s tříbarevným hadrem. A paradoxní osudy, kdy po úspěchu dluhopisové kampaně už nejsou zapotřebí a musí se porovnat sami se sebou. Velmi dobrý více než jen válečný film, který od maximálního hodnocení dělí snad jen občas slabší dialogy. Nevím, proč zrovna tomuhle se vytýká patriotismus, podle mě se na to film právě dívá velmi ironicky a samotná scéna zaražení vlajky (té druhé :)) je pojata velmi civilně. A hodně pěkná scéna byla ta s bílou zmrzlinovou sochou, jak ji zalévají červenými jahodami... Ze současné západní válečné produkce patří Vlajky rozhodně k těm nejkvalitnějším filmům. P.S. V kině skoro všichni čekali do konce titulků (provázených dobovými fotografiemi, které ve valné většině znám z Hubáčkových knih) v důstojném mlčení. Update: Rád zvyšuji hodnocení na max. (01.04.2007)

Po nudnejch Dopisech sem necekal buhvi co, ale tohle je nastesti o moc lepsi. Dej totiz behem ceyho filmu strida zabery na tri prezivsi vojaky a co s jejich zivotama udelala popularita a valecny sceny z ostrova, kterejch tu je nastesti vic nez zaberu ze zivota tri vojaku, protoze jsou daleko zajimavejsi. Eastwood se obesel bez prehnany davky nejakejch hrdinskejch kecu a natocil docela syrove vsechny valecny sceny, kde vojaci umiraj po desitkach na hnusnym cernym ostrove, vsude jsou videt a slyset vybuchy a strelba a to vse pritom, i pres fakt, ze vetsina boju je na plazi, vubec nepripomina vylodeni z Ryana. Navic tu jsou hodne slusny herci, z kterejch si nikdo nekrade pozornost na sebe, i kdyz Adam Beach je precejen drobet vyraznejsi. Celkove sice film nema takovou atmosferu beznadeje a napeti jako Dopisy, ale na druhou stranu je daleko zabavnejsi, akcnejsi a vubec nenudi. (08.11.2008)

Veterán Clint Eastwood natočil úctyhodnou válečnou fresku z dob druhé světové války, o hrdinství, zbytečném umírání, o propagandě, deziluzi. Polovina z unikátního dvouprojektu vypráví o vylodění na ostrově Iwo Jima z amerického pohledu, strategickém umění protivníka, následném masakru a návratu do vlasti, kde se rýsuje mýtus jedné fotografie. Vsadil na komplexní náhled, tedy na styl pohled-protihled. A zatímco Američané přijeli zvítězit (obsazením letiště a tudíž vytvořením letecké základny pro útok na hlavní japonské ostrovy), Japonci tušili, že sem přišli zemřít. Eastwood posbíral na tucet méně či více výrazných mladých herců (Phillippe, Bradford, Bell, Beach, Pepper, Walker aj.) a s pomocí několika flashbacků odvyprávěl v mých očích mírně utahané válečné drama. Koordinace jednotlivých spektakulárních scén je ovšem na druhou stranu dechberoucí, to samé platí i o hloubce snímaného – i když je patrné, že Spielberga (který film společně s režisérem produkoval) s Kaminskim v zádech jen tak někdo nepřekoná!! (04.06.2007)

Napůl válečný film se skvělými bojovými scénami, napůl "veteránské" drama s klasickými traumaty, do toho všeho přimíchána cynická politická mašinérie! Eastwood z nás mačká emoce a lítost nad osudy všech zúčastněných seč mu síly stačí, ale já na jeho hru po prvotním odporu přistupuji a dojat prožívám jak boj o Iwo Jimu, tak boj o zdravý rozum při turné "hrdinů"! Skvěle jsem se naladil na prý ještě lepší Dopisy. (30.03.2008)

Precitlivelý dobráčisko Clint Eastwood zlyháva presne tam, kde sa dalo očakávať - v mäkkosti a naivite vojnových scén. Tie - aby boli v silnej protiváhe k monológu "Some of the things I saw done, things I did, they weren't things to be proud of", mali vzbudovať hrôzu a zdesenie, čo sa nedeje. A potom je tu na preskáčku druhá línia filmu, expozícia trojice vojakov do role diskutabilných hrdinov. Táto linka by - hoci v patetickej hanbe - prežila, no jej prepojenie s tou vojnovou zlyháva - pomalé a polopatické osvetľovanie myšlienky, ktorá je jasná po prvej polhodine, je čím ďalej neznesitelnejšie a posledných ultra-sentimentálnych 20 minút je už len testom, čo vydržíte. Pre Zástavy našich otcov neexistuje trefnejšie synonymum než *sračka*. Nie je to slabý film, je to nefungujúci a nevydarený film. (13.03.2007)