Oslí kůže

Pojem barevný film v téhle pohádce získal rozměr, který snad nikdy ani mít neměl. V království, kde je každý nešlechtic šmoula a i koně jsou modří, mrtvé vystavují ve skleněných rakvích na poli a mají krále, který nepoznává vlastní dítě (po tom, co ho řádově několik týdnů neviděl) mají místo trůnu vycpanou kočku a král ke vší hrůze zjistí, že má pozitivní vztah k incestu. Někde zhruba ve vzdálenosti noční jízdy kočárem je království, kde mají poddaní na zámku ksichtíky červené. Koně jsou tam také červení, aby bylo jasno. Nevím, zda je souvislost, mezi barvou lidských obličejů a koní, doufám že ne. Princezna k oslí kůži přijde na radu kmotřičky víly a toho oslíka zavraždí, jak je naznačeno, král osobně. Princezna považuje chlív za dobře zařízenou místnost, pokud mezi prasata a slepice umístí svou truhlu, postel s nebesy a nezbytný toaletní stolek se zrcadlem. Princ prokáže odvahu, když sní koláč, který mu princezna, která musí smrdět na pět metrů skrz zeď betonového krytu (ta kůže je nevydělaná a ona žije mezi prasaty) vlastnoručně upeče. Láska hory přenáší. Někdy se musí dost nadřít. (29.11.2010)

Kráľovsky incest je skoro vykonaný nebyť duchaprítomnej princezny,ktorá sa hrá na škaredé kačiatko,lebo ju prezývajú Oslia koža,ktorá vzala nohy na plecia a ukrýva sa široko-ďaleko od perverzného otca,ktorého chúťky sa podobajú tým z cigánskych osád,kde sa praktizuje pohlavný styk otca s dcérou,kde princezná nechce ísť v týchto stopách,tak premýšľa,čo ďalej.Ocitá sa na mieste,kde bude jej nový normálny nápadník! Vskutku v prvom rade divná,zvláštna,atypická rozprávka s muzikálovým nádychom zabalená do šiat Catherine Deneuve,ktorá je tak krásna,že Popoluška by jej mala čo závidieť... Jean Marais ako kráľ,ktorý sa nevie spratať do kože po úmrtí svojej ženy chce spáchať ohavný trestný čin a súložiť s vlastnou dcérou,ktorá skoro stratila rozum! Pozor,nie je to klasická rozprávka ako zmienená popoluška,tu sú kone i ľudia natretí do farieb červenej a modrej,alebo pristáva vrtuľník! (24.01.2015)

Když jsem byla malá, byla jsem unešená z toho, jak tam mají úžasný šaty a jak naše popelka je takhle kurňa dobrý neměla. Samozřejmě mi nepřišlo zvrhlé, že si otec chce vzít dcerunku, nebože snad se tam lítá vrtulníkem, a už vůbec mě nepřekvapovali ti bílí tygři. To se ale bohužel časem změnilo. Proto o jednu méně i když jde o pohádku mého dětského srdce. Nejvíc mě ale překvapuje, že dnešní šestiletí, díky kterým jsem měla možnost to znovu vidět, nevidí ty samé věci, jako já tehdy, a naopak si všimnou toho, že Catherine byla ztraceně pěkná princezna, která měla vkus a ještě byla pracovitá. Ovšem musím se přiznat, že tenhle klenot máme v originále s takovým tím dabingem jednoho člověka, což mu značně ubírá. A ta francouzská písnička, co jí hrajou pořád dokola, je na zlbnutí. (02.02.2011)

Pohádková víla létající vrtulníkem... Hmmmm... :-) . . . Marně snaživá vzpomínka na zvláštní (post?;-)moderní pohádku našeho dětství. Kolik že je to let? Třicetpět? Matně si jen vzpomínám, že se mi to jako chlapci (zvláště nádherná C.D. - že... ;-) strašně moc líbilo. Chtělo by se vidět znovu... :-) - - - - - (Viděno pradávno, (ne)komentář coby oslí můstek zde jako osmý - 18.5.2008) (18.05.2008)

Neviem, či je fér komentovať film, ktorý som videl v 15tich rokoch, ale otec, túžiaci po svojej dcéri a helikoptéra boli pre mňa natoľko wtf momenty, že na tieto scény nikdy v živote nezabudnem. Takýto incestný postmodernizmus jednoznačne treba vidieť a napríklad porovnať s našimi vianočnými klasikami. Potom sa môžeme všetci spoločne hádať, ktorá že princezná je najkrajšia. (25.12.2012)