Apocalypto

Gibson je magor, ale to se ví už od Umučení Krista. Fascinuje mě, jak tam i v Apocalyptu naprosto dezinfikuje jakýkoliv náznak myšlenky (až na ten závěr) a jde mu jen o co nejdetailnější zobrazení brutálního násilí. To sice taky má něco do sebe, ale osobně si raději pustím jedničku Ramba. Ta si na nic nehraje. První hodina je nesnesitelně dlouhá, naštěstí v té druhé konečně dojde na honičky po pralese. O mayské kultuře se nedozvíme nic (kromě toho, že lidem vytrhávali srdce z těla a pak jim sekali hlavy), celé se to mohlo odehrávat vlastně kdekoliv a kdykoliv. Mel by možná neměl tolik chlastat a vrátit se ke svým režisérským kořenům... (12.01.2007)

„Toto je môj prales. A ja sa nebojím.“ Zbláznili sa Mayovia alebo Gibson? Mayské záhady ma fascinujú, tešil som sa a dostal som, čo som čakal. Gibson dodržal to, prečo s APOCALYPTOM vôbec začal – v prvom rade mu išlo o vzkriesenie (či skôr pripomenutie) „staromódneho“ akčného filmu. To sa mu podarilo, i vďaka nádhernej prírode, úchvatnej výprave, civilným „hercom“ a strhujúcej kamere. Nechýba úžasná flóra, „karnevalová“ atmosféra v šialene opulentnom meste, krvavé detaily (ale nič extra príšerné, ak nerátam pôrod) a potešiteľné je i to, že Gibson sa od brutálneho UMUČENIA KRISTA dosť naučil a pôsobivé scény („odprevádzanie detí“) sa zaobídu bez spomalených záberov. Kino Považan NMnV 2007 (12.05.2007)

Gibson je tvrďák. Jeho filmy si většinou s ničím nebereou servítky a v "Apocalyptu" to platí dvojnásob. Mayské město je fakt kolébka veškeré dekadence a zvrácenosti, člověk fakt nestačí koukat. Škoda, že film nebyl kratší, protože občas se Gibson začně až příliš opájet tou jejich civilizací a zapomene na děj. Vše nám ale vynahradí finální rambovská honička, v níž hlavní hrdina ukáže jakej je masér, a já mu fakt držel palce. Taky mě trochu zklamala vizuální stránka (digitální kamera je zlo, po Miami Vice už ubližila dalšímu filmu), jelikož jsem čekal fakt orgie a většinou tam je jen strohá džungle. Celkově ale dobrej film, něco takového tu prostě zatím nebylo. (28.01.2007)

I kdyby Gibsonovo Apocalypto nemělo žádný hlubší myšlenkový obsah, byl by to stále dechberoucím bravurně natočeným experimentálním (pseudo)historickým snímkem, při kterém se, i při jeho dlouhé stopáži, nedá usnout a ani chvilku se nenudíte. Ale Apocalypto přece hlubší význam má a dokonce i hned několik možných přesahů interpretačních. Již úvodní citát: ,,Velké civilizace nejdou podrobit, pokud se nezačnou ničit sami od sebe.", je natolik návodový, že odkazuje k analogickým příkladům v nám známé historii - dekadence společnosti - průvodní jev úpadku všech velkých říší (známe to ze starého Říma, známe to z Evropy před první světovou válkou), je vykreslena v Gibsonově snímku více než názorně. Symbolické osazenstvo duchovní a mocenské elity na obětní mayské pyramidě, jeho znudění, odcizení, zcyničtění v tváří v tvář krvavé zábavě, která u většiny z nich vyvolává nanejvýš nudu (neuvěřitelné obtloustlé mayské vladařské dítě!) jasně dokumentuje jednu z příčin toho, že tak vyspělou civilizaci bez velkých obtíží v relativně krátkém čase doslova převálcovala maximálně stejně (ne-li méně) vyspělá civilizace naše. Další významovou rovinou filmu je Gibsonův pokus o utvoření mýtu (příznaková scéna s malou nemocnou holčičkou), nesnaží se vyprávět tak, jak jsme na to kulturně navyklí my, dnešní západní svět, ale posouvá celý příběh do roviny narační, vyprávěcí, tedy do té, v jaké asi vnímali a přemýšleli sami Mayové. Proto se akcent filmu posunuje od kontinuálního sledu historických událostí a jejich převypravování k hyperbolizovaným činům jednotlivce, k jeho hrdinským činům, bájným místům a síle bohů, zvířat a přírody... Jaguáří tlapa je hrdina z jiného světa, ze světa myšlenkového řádu původních indiánských bojovníků, proto tolik Gibsonovi vytýkaná absence historiografie či nadměrného zobrazování násilí. Pravda, Gibson je (alespoň podle jím režírovaných dvou posledních filmů) šílenec s nějakou sadistickou obsesí, ale alespoň v Apocalyptu jím exponované násilí má smysl a opodstatnění. Také nemám rád násilí (a jsem proti primitivním akčním filmům založeným pouze na jeho oslavě), ale tady to násilí hraje důležitou roli. Popisnou. Taková tehdy prostě byla doba a dnes je v naší kultuře trend co nejméně cenzurovat. Tvůrčí svoboda a svoboda názoru a slova. Jen je mi záhadou, jak se z prostoduchého představitele ještě prostodušších filmových rolí vylíhl svébytný a osobitý režisér - umělec. Mel Gibson je prostě zajímavý člověk... (28.09.2007)

Velkou civilizaci nelze dobýt z venčí, dokud se sama nezničí zevnitř..... Nebo jinak: lidé nepotřebují ,,jiné" nepřátele, na zlo si vystačí sami. A je jedno jestli jsou to Mayové nebo fašisti. Prostě lidé. A je bláhové myslet si, že tomu tak není od pradávna věků. Dívám se vyděšeně a doufám, že M.Gibson je optimista. OČI. OČI žen, OČI dětí snad neříkají nikde víc. A jejich výraz je vlastně největší hrůzou. Utrpení je všude stejné. Ale tohle nemá být film o utrpení, ale o kultuře. I když o tom hodnou chvíli pochybuji. A dlouho jsem již nedržel žádnýmu hrdinovi pěsti tolik, jako zde. Neskutečné záběry. A nejen přírody. Film, jenž musel být natočen s jediným úmyslem. ŠOKOVAT ! A stejně by mne zajímalo, jestli je M.Gibson optimista. (19.10.2007)