Obsluhoval jsem anglického krále

Nie každý asi čakal to, čo dostal. Ja napríklad, som čakal ľahšiu drámu s komediálnym nádychom, ktorými je Menzel taký známy. Čo som však nečakal, je to, že sa budem nudiť. Príbeh je osviežujúco a originálne prerozprávaný, pár sviežich okamihov a ženské prsia to však nezachráni. Človek sa aspoň dočkal v celku skromného a príjemného konca. Potešila však najmä prítomnosť slovenských hercov, ktorý, keď už nie doma, sa presadia úspešne aspoň takto. 60%. (12.02.2007)

Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (31.01.2007)

Obsluhoval jsem anglického krále přestává minutu po minutě, sekundu po sekundě být filmem a stává se reklamou... na pivo. Na český film poměrně netradičně a odvážně vyprávěný film (vše je nám podáváno skrze ústa starého Dítěte, kterého skvěle ztvárňuje Kaiser, jenž si dovolí tu scénu zrychlit, tu zpomalit apod.), ve kterém nefunguje nakonec zhola nic a ani ty Kaiserovy psí oči to nezachrání. Menzel se snažil obsáhnout všechno a nechybí mu nápady (úvod jako jedna z raných grotesek ad.), ale jeho poetika zde působí kašírovaným dojmem, ve scénách s nahotinkami je až starečky uslintaný a pouhé dvě scény z celého filmu jsou v rámci vyprávění dobře inscenovány. Obsluhoval jsem anglického krále mě sice méně iritovalo než Hřebejkovo Horem pádem, ale ve výsledku je to mnohem horší film (chybou je, že Menzel považuje diváka za hlupáka, a tak mu musí dobové záležitosti předžvýkat hlas vypravěče a "myšlenku díla", vhodnou k poetice muže s proutkem na festivalech, několikrát pro jistotu zopakovat), ve kterém stojí za pochválení maximálně kamera a vhodná hudba Aleše Březiny, dva prvky aspoň trochu navozující atmosféru. Velcí herci zde mají malé role a otrocky figurkaří, chybí jim překvapivě schopnost pointovat dialog, postavám jako takovým zas motivace a toporný Barnev s jedním výrazem na celý film není postava, s kterou by se dokázal divák ztotožnit, popř. s ní cítit. Na tak drahý český film (85 milionů) překvapí svou nepovedeností vyloženě rušivé triky, do oka bijící televiznost celého projektu a také odsouzeníhodné podbízení se většinovému divákovi. Podle Menzela jsou dnešní lidé "zlí, hloupí a zločiní", jeho Obsluhoval jsem anglického krále je zase film "tezovitý, hloupý a do dnešní doby nevhodný". (12.01.2007)

Velký návrat velkého Menzela. Jiří nám toho v posledních 20 letech mnoho nenatočil, ale když už, stálo to za pozornost. Osobně adoruji Konec starých časů a Žebráckou operu, takže nemám problém přijmout Krále do tohoto ranku. Vzbudil zaslouženou pozornost a lidem připomněl v poetickém duchu, že doba Druhé světové nebyla černobílá. A už jenom za to si zaslouží můj dík. Protože všechny ostatní podstatné složky, jako je výprava a celková dobová uvěřitelnost byly naplněny maximálně. Z herců bych vytyčila zejména Hubu a Dulavu. (18.02.2009)

Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. (15.01.2007)