Obsluhoval jsem anglického krále

Zatrpknutá paródia na život, ktorú nezachránia "herecké skvosty" na čele, retrospektíva k neustálemu uvedomovaniu si "hitlerovských" zločinov a ani ústredný chlapec - šedá myška, neschopná vymaniť sa z predstáv cynických milionárov. Môže to byť akokoľvek pravdivé, reálne zahrané a výborne znázornené (pre mladú generáciu), ale nevymažem fakt, že som sa nudila k zblázneniu. (29.08.2008)

Tenhle Menzeluv film se rozhodne nemuze rovnat jeho drivejsim adaptacim Hrabala, proste uz to nema takovou atmosferu. Coz ovsem neznamena, ze by tu byla spatna atmosfera. Celej film je hezky vyvazenej a dobre se stridaj vtipne sceny s tema vaznejsima, ktere jsou hlavne v druhe polovine, kdyz prijdou nemci. Nejvetsi problem filmu je podle me to, ze je celej odvypravenej starym Janem Ditetem, tim, ze tu je prevazne jeho komentar tak prichazi spousta skvelejch hercu o moznost se projevit a i kdyz se tu sesla skutecne vyborna sestava, je to trochu skoda. Za coz ale taky trochu muze pribeh, kterej je v podstate tvorenej epizodama z Ditetovo zivota. Nicmene sceny se starym Ditetem jsou takovy prijemny a klidny a skvele zahrany Kaiserem. Zato Ivan Barnev je dost divnej, celej film ma stejnej vyraz, jakoby absolutne netusil, co ze to zrovna hraje a krom toho je jeho vyraz takovej uchylnej. Nicmene, ackoliv mi v traileru vadil, za chvilku jsem si na nej ve filmu zvyk a nakonec mi prisel docela fajn. Jen ten jeho dabing se vubec nepoved. K tomu si pripoctete peknou hudbu, super kameru s par hezky zvladnutejma trikovejma zaberama, spoustu skvelejch napadu a slusnou rezii - Menzel na to furt ma. Mozna, kdyby se na scenari podilel sam Hrabal, byl by vysledek jeste lepsi, ale i tak jsem byl spokojenej a rozhodne film muzu zaradit mezi jeden z nejlepsich soucasnejch ceskejch. (22.02.2007)

Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. (21.09.2007)

Velký návrat velkého Menzela. Jiří nám toho v posledních 20 letech mnoho nenatočil, ale když už, stálo to za pozornost. Osobně adoruji Konec starých časů a Žebráckou operu, takže nemám problém přijmout Krále do tohoto ranku. Vzbudil zaslouženou pozornost a lidem připomněl v poetickém duchu, že doba Druhé světové nebyla černobílá. A už jenom za to si zaslouží můj dík. Protože všechny ostatní podstatné složky, jako je výprava a celková dobová uvěřitelnost byly naplněny maximálně. Z herců bych vytyčila zejména Hubu a Dulavu. (18.02.2009)

Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (31.01.2007)