Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (831)
Velmi vyrovnaně a sebevědomě převedený Hrabal, tentokrát s mnohem větší dávkou melancholie, než jak jsme na to byli u Menzla zvyklí. Snímku se nedá upřít kouzlo, zručnost a atmosféra, která stále "houstne" v dobrém slova smyslu. Film krásně dokumentuje Menzlův pracovní i životní vývoj a postoj a je svébytnou výpovědí o historii i současnosti, zcela bez nebepečí nemístného zjednodušování nebo kýče. ()
Neuvěřitelné se stalo skutkem a poprvé v životě ve mně Menzelova adaptace Hrabalovy předlohy zanechala hořkost, zklamání a rozčarování. Možná ne tak úplně zaslouženě, ale při vzpomínce na to, co dokázal Menzel natočit, mi tohle připadlo už jen jako výkřik do prázdna. Ne že by tu nebyly okamžiky hodné zapamatování, kdy je znát, co mohlo z tohohle snímku být (běh za vlakem, výstup pana Skřivánka a německého hosta) a herci, kteří dokázali vdechnout svým postavám život (zcela po zásluze oceněný Martin Huba, Milan Lasica a Oldřich Kaiser). Ale na přebití absence atmosféry a životnosti a naopak nadbytek záběrů výplodů kulinářského umění a odhalených těl, která ve mně zanechala podezření, že Menzel k stáru propadl voyeurství, to nestačilo. Bohužel. ()
Po druhé projekci zvyšuji hodnocení, protože se mi to více rozleželo a musím uznat, že se to povedlo. Každá scéna je propracovaná do nejmenšího detailu, stejně jako většina charakterů, které podtrhávají skvělý herci. Samotný příběh je možná banální, ale v tom je právě jeho kouzlo. Ivan Barnev se skvěle vžil do role a předvádí skvělý výkon. ()
Velký návrat velkého Menzela. Jiří nám toho v posledních 20 letech mnoho nenatočil, ale když už, stálo to za pozornost. Osobně adoruji Konec starých časů a Žebráckou operu, takže nemám problém přijmout Krále do tohoto ranku. Vzbudil zaslouženou pozornost a lidem připomněl v poetickém duchu, že doba Druhé světové nebyla černobílá. A už jenom za to si zaslouží můj dík. Protože všechny ostatní podstatné složky, jako je výprava a celková dobová uvěřitelnost byly naplněny maximálně. Z herců bych vytyčila zejména Hubu a Dulavu. ()
Menzel se vrátil za kameru, aby ukázal další tvář lidskosti. Jenže zapomněl, že když v jeho dřívějších výletech fungovala, bylo to díky upřímnosti a ne díky tomu, že se naivní hrdina s pitomým úsměvem protlouká světem falše - aby se v něm nakonec začal sám s radostí rochnit. Režisérova libůstka v adaptování jasně daných figurek, která tak dokonale funguje v Postřižinách, tentokrát fatálně selhává ve chvíli, kdy se z Krále začne stávat pokus o něco víc. Ten totiž nevyhnutelně vyzní zcela hloupě. Češi jsou buď zbabělci nebo ublížení vlastenci, Němci nežijí ničím jiným než oddaností Hitlerovi a když už přijde Vítězný únor, nesmí chybět usměvaví komunisté, kteří přece chtějí vše rozdělit lidu. Copak může být něco polopatičtější, než právě tyto figurky? V takových chvílích mizí z tváře poslední úsměv, který pramenil z toho, že když už nedostanu pořádný příběh, alespoň je vinoucí nit ověšena mnoha pokusy o "milé výjevy ze života". Bohužel těch pasáží, kdy se neděje zhola nic a skupinka bodrých obtloustlých pánů mlsně kouká na polonahou slečnu, je moc. Tak moc, že se z Menzelova plánovaného kariérního vrcholu stává občas až mučení a důkaz, že u kvalitativního dna českého filmu se může ocitnout opravdu kdokoli. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Ve filmu padlo během natáčení přesně 3333 klapek. (Specs)
- Před natočením filmu samotného předcházel letitý boj o filmová práva na dílo Bohumila Hrabala. Začalo to na konci 80. let, kdy film chtěl zrealizovat Karel Kachyňa. Po revoluci se práva dostala producentovi Jířímu Sirotkovi, který ale počítal na režii s Jířím Menzelem. V polovině 90. let se do sporu vložil Bohumil Hrabal, který prodáná práva prodal skupině lidí okolo Karla Kachyňi. Mezitím práva na film získala TV Nova od Jířího Sirotky. Ta nejdříve film nabídla Janovi Svěrákovi, nakonec se na poslední chvíli rozhodla pro Jiřího Menzela. (Zdroj: Rozmarná léta českého filmu) (Shakaar)
- Prostor hotelu Tichota (hotel Dítě) byl za protektorátu Čechy a Morava opravdu používán pro potřeby Říše, ne však k vyšlechtění ,,Čisté rasy,, , ale pro výchovu české mládeže v duchu myšlenek Třetí Říše (Školy Adolfa Hitlera), tzv. Kuratorium - obdoba Hitlerjugend. (Bobek27)
Reklama