Kočičí princezna

Stokrát omleté téma, kdy korunní princ se zamiluje do prosté holky, jenže jeho rodiče chtějí, aby si vzal za manželku nějakou protivnou či škaredou princeznu z obrázku. Tentokrát to dostalo moderní punc, který ovšem pohádce vůbec nepomohl. Zasazení do přelomu 19. a 20. století, nebo spíše ještě později je sice originální v lecčems neokoukané, převážně co se týče telefonů, moderních hodin a uniforem, jenže je to celé takové tuctové a umělé. S realitou panovníků to nemá nic společného, proto i král vypadá jako takový tajtrlík, princ je zase badatel amatér. V druhé polovině se tu ještě objeví dva největší slizouni českého filmu posledních dvaceti let, Vladimír Marek a Jaromír Nosek. K tomu všemu pohádka má takový hnusný hnědo-červený odstín barev. [294. hodnocení, 15. komentář, 44%] (15.11.2020)

"Svého kocoura tomu padouchovi prostě nenechám !!" Ne, tady se skutečně nejedná o repliku z nějakého laciného porna, ačkoliv Kočičí princezna rozhodně platí za pořádnou prasárnu !! S jakou samozřejmostí nechá režisér Meluzín, za doprovodu otravného a nikdy neutichajícího hudebního motivu tradičně špatného Jana Koláře tu spoustu našich hereckých veličin v čele s Oldřichem Vlachem či Josefem Somrem bez ostychu soutěžit v pitvoření, které jednoho nesmírně bolí, to je až zarážející, a mě tak napadá, jestli by skutečně neudělal Roman Meluzín lépe, kdyby raději natočil to zmiňované porno, zvlášť s ohledem na účast Ančičí Jitky Čvančrové..;) Několik vtipných momentů, ani výborný Vláďa Mrkvička v roli krále tuhle zhovadilou (m)odérní upocenost, která naznačuje jak hluboko tuzemská pohádková tvorba klesla, ačkoliv zde údajně ona pohádkovost slouží pouze jako metaforické zrcadlo dnešní rodiny, potažmo společnosti, nezachrání, nedělní oběd totiž snad nikdy nechutnal hůře !! Takhle trapné a diletantsky prvoplánové slovní hrátky jsem snad opravdu ještě neviděl, ačkoliv se naši filmoví tvůrci poslední dobou sakra snaží jednoho přesvědčit, že česká pohádka je opravdu pro kočku, byť tentokrát s Bezkočkou !! (09.11.2014)

Ladislav Mrkvička, mladičká Jitka Čvančarová - to jsou jediné skutečně kvalitní a za podívání hodné atributy pohádky. Celkově je pohádka slabším kouskem, který se sice zoufale pokouší o humor, ale moc se jí to nedaří. Celá zápletka by byla snesitelnější, kdyby ale vzápětí poté, co se rozehraje zase neskončila, takže ani nemá šanci se rozehrát pořádně. A i konec je vlastně takový nemastný, neslaný. Pokus zajímavý, pohádka netradiční, ale poněkud méně záživná. (05.03.2019)

Jejda, to bylo blbé! Sofistikovaně, ale blbé. Nebýt Mrkvičky a Somra, pošlu to rovnou do odpadu, protože tomuhle se říká zblbnout z vlastního pocitu chytrosti. Některé dialogy se strašně snaží být vtipné a jen díky hercům nevyzní tak trapně. Zápletka je přitom strašně ubohá, vpád podvodníka oznámen pozdě a velmi mizerně natočen - podvodník se od začátku chová jako pitomec, takže z něho nějaké temné charisma nebo dokonce pocit ohrožení nejdou. Jinak technická - už vidím, jak jednou rukou přenesete sami po schodech truhlu, v níž se skrývá člověk. Podle oficiálního obsahu měl kocour nějak věci vyřešit, ale nepřišlo mi. U postavy prince jsem nevěděl, co je póza, a kdy se skutečně chová jak tvrdohlavý a omezený pitomec. Čvančarová prostě hraje hodnou holku, a to stačí, scénář jí nedává moc možností se nějak projevit. Královna je až podivně tolerantní, král zase celou dobu až podivně slepý a omezený. Pak se zde hraje s atributy, jež nemají pro děj žádné opodstatnění - řetízek s kamenem, kdyby nebyl, nic by to na vyznění neměnilo, celá ta scéna s dopisy také nikam nevedla a chyběla jí i nějaká pointa, klidně oddálená. A když se na scéně objevili rádoby tupí strážci a potom podivně se chovající detektiv, zabilo to ještě to drobné zdání normálnosti, jež pohádka krapítek měla. A to nemluvím o trapných průpovídkách typu "je to princezna jeho srdce". (23.09.2018)

Zvládla jsem jen prvních třicet minut. Na moderní pohádku to má docela pomalé tempo, které lze odpustit starším televizním pohádkám, tady však nudí. Hlavně proto, že disponuje několika kvalitními herci, kteří jsou násilně pokrouceny k podivným výkonům (přípomínající soudobé tv seriály). Jediné plus je za Ladislava Mrkvičku. Laděním mi připomíná Balónovou pohádku z r. 1987, kde Mrkvička hrál také krále. Nutně dodat, že u ní jsem sa bavila rozhodně víc. (03.12.2015)