Obsahy(1)
Z tvorby významného českého dramatika, spisovatele, režiséra a scenáristy Oldřicha Daňka vám nabízíme další útržek z běhu času, jak sám dramatik řadu svých her označuje, jenž vždy staví především na hereckém mistrovství – v tom dnešním (který se úzce dotýká válečných obětí) jsou těmi mistry, pod režijní taktovkou Pavla Háši, Josef Vinklář a Viktor Preiss. V době první světové války, během právě probíhající bitvy u Verdunu (1916) předkládá mladý kapitán armádního sboru, bakteriolog Alexander Fleming, hlavnímu generálovi svůj spis, svou práci. Snaží se dokázat, že dezinfekce hlubokých ran zraněným vojákům neprospívá, ale přímo škodí. V té chvíli ještě nikdo netuší, že běh času prokáže jeho pravdu a že se Fleming stane v budoucnu nositelem Nobelovy ceny za jeden z největších objevů moderní medicíny, za objev penicilínu… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
„Udržovat při životě poznanou chybu je zločin a měl by být trestán.“ Scénář Oldřicha Daňka založený na skutečné epizodě ze života slavného bakteriologa, vynálezce penicilinu Alexandra Flemminga je jako vždy prošpikován bravurními dialogy a skvělými myšlenkami. Zajímavá je hlavně diskuze obou aktérů (Viktora Preise v roli Fleminga a Josefa Vinkláře v roli generála) o tom, kde je hranice mezi nadějí a falešnou iluzí. Preissova postava je velmi neodbytná, jakoby dotyčný odmítal vzít na vědomí známou pravdu, že „nadřízeným není radno odmlouvat, tím spíš jsou-li hlupáci.“ Vinklářův generál však hlupák rozhodně není a není myslím ani bláznem, ač se za něj sám v průběhu děje označuje. Každopádně Josef Vinklář tuhle postavu zahrál (jako vždy) s neuvěřitelnou grácií. Zaujme i Hášovo režijní zpracování, které umně využívá reálné dokumentární záběry z průběhu 1. světové války. Nejen dunící děla tak připomínají, že "Verdun není dostatečně daleko…" ()
„Poručík Clifford! Sežeňte někde nějakou láhev a odpusťte si komentář. Odchod!“ Střet otupělé ješitnosti a houževnatého idealismu. Řinčení verbálních zbraní týlových krys, aby se nebrala naděje a ta nebyla jen iluzí.. Vadilo mi velké zrcadlo i to, jak Vinklář ve vděčnější roli převyšoval Preisse, ovšem jako zamyšlení nad tím, za kolika ztracenými životy v historii lidstva stála nadutá přezíravost, to funguje perfektně.. Boj doktora Fleminga byl toho času marný, ale může ho uklidnit, že kdyby léčbu frontových ran řešil s generálem Melchettem z Černé zmije, nechá se po pár minutách dobrovolně zabalit do goblénu a vyhodit z okna. A měli bychom po penicilinu.. ()
Josef Vinklář s nádhernou přesností vystihl postavu generála, který je naplněn despektem z vývoje první světové války. Z toho, jak velký rozsah válka nabrala a z toho, kolik mladých životů kvůli tomu zhaslo. A uvědomuje si, že díky své pozici na tom i on má svou část viny. Věnuje zdánlivě přehnaně velkou pozornost uměleckým předmětům kolem sebe, ale to jen proto, aby své myšlenky alespoň na chvíli oprostil od válečných hrůz. Návštěvu mladého lékaře (Viktor Preiss) vnímá podrážděně: jak mu může někdo, kdo nemá se zákopy osobní zkušenost, radit? Název sice slibuje dialog, ale mluví hlavně generál. Jeho slova se nikdy nepřeklopí do realitě vzdálené filozofické úvahy a díky poměrně krátké stopáži také nepřestanou nudit. Známá slova Jana Wericha, že "válka je vůl", si díky této inscenaci uvědomíme ještě intenzivněji. ()
,,Kapitáne, vy jste Skot že? Máte skotské jméno... Mám doma v Anglii skotského teriéra, je také tak neústupný.... '' ------- Uh.. Ty krabe! Na tohle jsem narazil úplnou náhodou! Fakt se divím, že soudruzi tenkrát mezi různými studiovými TV inscenacemi nechali natočit i toto. Snad to byl ten silný protiválečný podtext. Je obrovskou škodou, že herci mají vizáž osmdesátých let, tedy vlasy až na krk a nezbytné účesy na pěšinku. Jinak bych tomu neměl co vytknout ani co se týče snahy o dobové zpracování. Obsazení herců je doslova elitní a krom pidi role řidiče ambulance Vyskočila si celou hodinu vystačili jen tři herečtí velikáni jmen Vinklář, Preiss a Rösner. Strhující a skvělé. Víc nemám co dodat. Tohle je za 5 listů z toho tlustého fasciklu. * * * * * ()
Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera). ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Daňkova hra byla poprvé nastudována v pražském rozhlasovém studiu v roce 1967 se Zdeňkem Štěpánkem a Jiřím Adamírou. (Marthos)
Reklama