Rychle a zběsile: Tokijská jízda

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)

Let’s Dance pre chlapcov. Rovnako blbé, len spotené telá vystriedali nablýskaní tátoši. Oproti ušmudlanej dvojke je toto aspoň poriadne eye candy, bez výrazne trapneho momentu a s Lucasom Blackom, ktorý ač sa na Diesela nechytá (koniec rulez), tak charizmy má aj za ulízaného Walkera. Že sa Lin sústredil na auta a príbehovú omáčku pribežne docucával z prsta, filmu len prospelo. Decko velí zaokrúhliť nahor. 55%. (24.11.2006)

Já mám tyhle vyumělkované, hollywoodské jednohubky radši, než silná a uznávaná díla, protože se u nich vůbec nenudím. Možná postrádají hlubší význam, i když se o něj pokoušejí, ale je v nich spousta akce a nadupaných efektů. V tomhle případě převládají auta, člověk nemusí mít v garáži rozdělanou Fabii nebo zkompletovaný EVO, aby se dobře bavil! Správná oddechovka u které se nepřemýšlí. Trojka si to žene jiným směrem, ale stejně pořád se upíná na Need for Speed, co si budeme povídat, tyhle projekty vznikly návazně na sobě, což zdvojnásobilo úspěch, tady po vzou Underground vznikla Tokíjská jízda, ve které se driftuje jako o závod. (03.07.2008)

Panebože... dopadlo to jediným možným způsobem - naprostou katastrofou od první do poslední pneumatiky. Bez děje, bez nápadů a bez talentu. Všechno chybí a přesto se Justin Lin pokusil naplnit vakuem 104 minut. Začíná to bolet už po pěti minutách, kdy vyjde najevo, že v hlavní roli máme poleno, za kamerou režiséra, který neví kudy kam a někde ve vzduchu poletuje ten nejhorší scénář za posledních pár měsíců. Rychle a zběsile pochází z béčkových předků, ale oproti svým dvěma bratrům nenabízí už ani ty povrchní hodnoty (nablýskané káry, solidní honičky, thymolinové sympaťáky). Lucas Black v hlavní roli prostě čas od čas sedne do auta, vybourá se a nakonec se z něj mávnutím magické hůlky stane nejlepší závodník v celém Tokiu. Pokud scénáři takového béčka vyčtu nedostatek hloubky, znamená to jediné. Hollywood už zase tluče hlavou o dno. Dost mě mrzí, že u toho musím být. :) (3/10) (21.06.2006)

Smikující Faf? No prominte, ale myslel jsem, že tu někdo mluvil o pořádné jízdě a ne o levných hercích, nezajímavém prostředí(když pomineme všechny japonské školačky...) a s malým slibným cameem nakonci. Od prvního dílu ušla série FaF dlouho cestu od solidní zábavy, která "to myslí vážně" až k reklamě na i pod a věechno japonské. Konec jedné slibné závodnické série. (27.10.2006)