Královna Margot

Škoda, že se celý snímek nenese v duchu první hodiny stopáže, to by byl na 4*. Po půlce se to tak trochu zvrhne v romantiku a té historie je tam pak už méně. Ale pořád to na 3* má, ačkoli už v současnosti působí až na výjimky hrozný soundtrack a přehnané líčení hlavní hrdinky směšně, protože více vypovídá o době, v níž vzniknul, než do které je situován. Každý se tu "ohání" Bartolomějskou nocí, ale podle mě nejúžasnější scéna celého filmu je hned na začátku - svatba Margot s Jindřichem Navarrským - opravdu velkolepé + skvělá vážná hudba. Tam je ještě vidět stará filmařina - skuteční lidé oblečení do skutečných kostýmů. Dnes by to byli dva namnožení počítačem... ;-) (31.05.2014)

Je to tak výborně natočený film, že se až nechce věřit, že to tak opravdu vypadalo v 16.stol. ve Francii. Lidé jsou nepoučitelní, stále musí zuřit boje a války. Jednou z náboženských příčin, jindy boj o území nebo o nerostné suroviny. Na můj vkus je tam té krve ažaž, jenže taková hrůza to zřejmě byla. Malá poznámka k oficiálnímu textu distributora : pokud se tedy královna Margot vdala před 24.srpnem 1572 (Bartolomějská noc), pak se zcela určitě jednalo o století 16. a nikoliv 14. jak uvádí text distributora. (20.09.2007)

Tak nad tímhle filmem mi spadla brada. Fenomenálně pojatý snímek, lemovaný šesti tisíci mrtvol ve jménu rozdílného vyznání, leč jednomu Bohu. Kateřina Medicejská, ta tvrdá máti a hlava vsech intrik v pozadí, matka svých incestních dětí, včetně slabosského, labilního krále Karla, a Margot, kterou násilím provdali za Navarra. Ale i ona pozná ve svém úpadku lásku, lemovanou krví. Výborná hudba, kamera, nádherné kostýmy a syrová brutalita té doby. I Borgiové musejí smeknout. Skvělé. (16.07.2017)

„Čí meč krví zbrocený? Boží či jen svěcený?“ Královnu Margot musí Bůh milovat! Její krvavý příběh je totiž o něm. O braní jeho jména nadarmo a masovém vraždění ve jménu víry. I já jsem se do Margot zamiloval. Do sestry krále a dvou bratrů, slinících při pohledu na trůn. Tajemná kráska, svými bratry vycvičená k sebezničující ženskosti. „Ukradli ti všechny peníze? Tak mě budeš mít zadarmo.“ Skláněl jsem se i před jako kámen tvrdou Kateřinou Medicejskou a její horoucí mateřskou láskou, jdoucí přes mrtvoly. Tak chladnou a pragmatickou: „Chtějí po mě tvou hlavu, mám ji dát?“ Nájemný vrah Maurevel: „Prodejte ji draho. Nebo mě použijte.“ Oslovily mě i spousty vedlejších postav, které se příběhem jen mihly, ale jako by do něj vstoupily přímo z ulic Paříže, onoho dusného srpnového večera roku 1572. Podobně jako Marketa Lazarová, ani Královna Margot pro mne není jen film. Spíš svědectví doby, nějakým božským zázrakem zachycené na celuloidový pásek v oněch dávných časech. Tenkrát před staletími, kdy se vražděním ve jménu víry rodila naše přítomnost. (05.06.2013)

Tak ako sú teraz prieky medzi náboženstvai kresťanstva a islamu, si v rannom novoveku vystačili sami kresťania, keď kvôli tomu, či bol niekto katolík alebo protestant (vo Francúzsku hugenot), sa dokázali navzájom vraždiť. Náboženstvá téma na pozadí je fajn, tá na popredí však tvorí historický chaos s množstvom postáv, množstvom rýchlointríg a nezaujímavých dialógov. Scenáristicky je to zasa nevychytané. Celé dokopy ma to príliš nebavilo a častokrát nudilo, k čomu dopomohla aj premrštená stopáž. (06.02.2021)