Land of the Blind
Režie:
Robert EdwardsScénář:
Robert EdwardsKamera:
Emmanuel KadoshHudba:
Guy FarleyHrají:
Ralph Fiennes, Donald Sutherland, Tom Hollander, Lara Flynn Boyle, Marc Warren, Ron Cook, Laura Fraser, Jonathan Hyde, Camilla Rutherford, Cory McAbee (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Země slepých je velmi černou politickou satirou, založenou na několika incidentech v celé historii, v níž byli tyranští vládci svrhnuti novými vůdci, kteří se ukázali být stejně špatní, ne-li horší. Název je převzat z citátu D. Erasma: "V zemi slepého, je jednooký králem." Ve fiktivní zemi vládne krutý a sadistický vládce Maxmilián II. (Tom Hollander). Sice se v televizi mluví o demokracii a svobodě, ale je vidět, že realita má k tomu velmi daleko. Maxmiliána vládnutí nezajímá, raději si užívá zábavy. Jeho žena je herečka (Lara Flynn Boyle), a tak se věnuje státnímu filmovému průmyslu a režíruje jeden akční brak za druhým. Za této zoufale neutěšené situace vzniká strana odboje, která se po čase stane teroristickou anti-vládní organizací. Joe (Ralph Fiennes) pracuje jako vězeňský dozorce ve věznici, kde je uvězněný jeden z vůdců odboje, původně dramatik jménem Thorne (Donald Sutherland). Thorne žije jako zvíře. Neustálé výprasky se střídají s jeho psaním revolučních hesel po zdech cely, pomocí jeho vlastních exkrementů. Joe je k němu přidělen a postupně se s ním začíná sbližovat. Jak hnutí odporu sílí, dostává se vládce Maxmilián II. do pasti. Čím dál více obyvatelstva sympatizuje se stranou odboje a volá po propuštění Thorna. Maxmilián ho propustí na radu jednoho z poradců, čehož za chvíli velmi lituje a v záchvatu vzteku poradce zabije. Tuto brutální vraždu zpovzdálí spatří Joe a je rozhodnut zastavit sadistického Maxmiliána jednou provždy. Umožní Thornovi vstup do paláce a tím následnou likvidaci panovníka. Thorne se stane novým vládcem země, avšak řídí ji s ještě tvrdší rukou, než jeho předchůdce. Joe je za svou pomoc při atentátu vyhlášen národním hrdinou. Nicméně, jak jde čas, i on si uvědomí, že jeho bývalý přítel, je stejně špatný, ne-li horší, než jeho předchůdce. V zemi se najednou podporuje oddělování dětí od rodičů, školy jsou zavřené, děti donášejí na své rodiče, medicína je zakázaná, vyděšeným ženám nezbývá nic jiného, než povinně nosit burky. Joe odmítne pokračovat jako spojenec režimu a je za to svým bývalým přítelem poslán do tábora na převýchovu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
"Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost. ()
Diktatura plodí diktaturu a revoluce požírá svoje děti. Film aplikovatelný na všechny totalitní režimy a na všechny nám známé diktátory. Nespočet odkazů na komunismus, islamismus nebo Velkou francouzskou revoluci a dva vynikající herci, kteří tady doslova koncertují. Cynická, až příliš pravdivá politická satira, ze které by měl Machiavelli radost. 90% ()
Film, který by si mohl dělat nárok na postmoderní encyklopedii zvláštností, zvyklostí, bizarností, životních scén a postmortálního života nějakého globálního diktátora, skládajícího se ze všech byvších diktátorských fenoménů. Aluze na jednotlivé diktátorské figurky jsou rozptýleny v celém filmu, takže může být docela zábavné je nacházet, a prokazovat tím svoji kongeniální inteligenci. Nicméně však tento film postrádá tah na branku, režijně je nedotažený, a Ralph Fiennes a Donald Sutherland tu příliš figurkovatí. ()
...keby voľby mohli niečo zmeniť, už by ich dávno zakázali... Politický film o vymyslenej zemi, ktorá je v područí diktatúry, ktorá ale ani zďaleka nie je vymyslená. Ukážky demagógie a systematického vymývania mozgov ukázané tu na filmovom plátne sú bohužiaľ súčasťou aj dnešného "úplne" demokratického sveta... Jemne nudný úvod vynahradil celkom slušný rozbeh dejovej línie po vypuknutí revolúcie... Čistý priemer - nič viac, ani menej... ()
Slušně udělaný propagandistický snímek bez větších ambicí. Ten film neklade otázky, jen předhazuje odpovědi. Do Orwella má vskutku na míle daleko. Ty návodné aluze na skutečné reálie ve mně vyvolávaly útrpný úšklebek - ano, ještě průhledněji mi povězte, jak mám o kom a o čem smlýšlet! Nicméně z komentářů usuzuji, že leckdo tvůrcům na ten špek skočil. Co se ten film vlastně sakra snaží sdělit? Že se z bludného kruhu střídání diktátorů občané nemohou sami vymanit a... co? Že je třeba na ně shodit z bombardérů nějakou tu nefalšovanou západní demokracii? Jinak oceňuji kvalitní herecké výkony, několik dobrých nápadů a pěknou hudbu, což bych ocenil u propagandistického snímku jakékoli provenience. ()
Galerie (28)
Photo © Bauer Martinez Studios
Reklama