Anděl Páně

Čekal jsem od toho hodně, no nedostal jsem všechno. Pohádka je sice opravdu mnohem lepší, než co se u nás poslední roky točí, jenže pořád to není nic úžasnýho. Tuto navíc ještě pozdvihuje skvělý anděl Ivan Trojan a pak taky zajímavý čert Jiří Dvořák s černými dlouhými kníry, bez nichž by to vlastně byla jen další z mnoha. Příběh opět nestojí doslova za nic, možná je to i tím, že je to trochu realističtější pohádka a tak se ústřední párek sice miluje, ale miluje povrchně a jen pozlátkově. Možná je to i tím, že tu na mě žádná ta pohádková atmosféra fantazie a lásky a dobroty a nebo špatnosti, černobílého dobra a zla, jasně daných typů postav a jejich charakterů, že tu na mě nevyjukla, ale spíš jen pokukovala z koutečka. Když totiž ani ty dobrý postavy nejsou dobrý, ale jen trochu lepší, než ty špatný postavy, není to ani moc pohádka. No a na závěr, kdyby to tvůrci natočili před několika sty lety, asi by je upálili na hranici za kacířství. Nejen, že tu ukázali Boha a jeho tvář, ale navíc tu mají i anděla, který není tak úplně dobrý a čerta, který není úplně tak zlý a navíc je ještě vpuštěn do nebe. Ale zobrazení Ježíška jako malého děťátka, to je to nejlepší. Pryč s rudým páprdou! (05.01.2007)

Na podobné rozpustilé člověčinky mě obvykle neužije, ale téhle dám s klidným srdcem a čistým svědomím horších 7/10. Jen škoda, že jakmile se do centra dění dostali lidé a člověčí hříchy a starosti, sklouzlo to nebezpečně blízko k nudě - a na Petronela a Uriáše pak člověk čekal jak na -- smilování boží. (24.12.2006)

Po opravdu dlouhé době zase česká filmová (byť původně televizní a všemi atributy to dosvědčující) pohádka, o které jsem schopen říci, že se zařadí do zlatého fondu československých pohádek, reprizujících se cyklicky každý rok v čase okolo Vánoc. Milá pohádková atmosféra, sympatický hlavní hrdina - popleta (vynikající Ivan Trojan, bez něhož by pohádka klesla o mnoho řádů), spousta vtipů a dobrých nápadů, dobrý scénář, roztomile zpodobněné nebe... Škoda jen té očividné televiznosti - hrad pustý a prázdný, dvořané se dají při masových scénách skoro spočítat na prstech jedné ruky a triky ,,televizně" modré. Škoda... (27.04.2007)

Jiří Strach dokázal, že tradice má zlaté dno. I přesto, že je moderní a sarkastická. Skvělé exteriéry, skvělá atmosféra, skvělé herecké obsazení. Kašperk, nebe, peklo, ráj. Trojan, Bartoška, Navrátil, Stivínová, Somr, Štěpánková, Jirásková i princ s princeznou (!). A navíc výtečný Dvořák v roli věčně popichujícího pekelníka. Jeden by řekl, jak jednoduchý recept na úspěšnou pohádku. Ale ono je v tom víc, než se na první pohled zdá. (29.12.2013)

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)