Namgeuk ilgi

Mám rád zimní filmy, tedy filmy na sněhu. A když jde o Antarktidu, tak je jasné, že tam prakticky nic jiného, než sníh a sdílená kosa nebude. Korejci se tentokrát rozhodli zrecyklovat alpinistický thriller. A tak trochu to zamotat. Protože natočili přesně ten typ filmu, ve kterém s nimi něco je a nebo se prostě jen zbláznili. V obou případech to táhne. 3.5* (10.09.2015)

Ústredná melódia majstra Kendži Kawaia pomaly vťahuje do mrazivého pekla. Kang - ho Song je tradične uhrančivý a samotná myšlienka s denníkom nájdeným uprostred ničoho má až Lovecraftovský rozmer. Bol som nadšený. Pravdou ale je, že Pil-seong Lim neprináša nič invenčné. Hoci sa jedná o žánrový film - na to aký mal potenciál je po prvej polhodine neuveriteľne rozťahaný a vo finále - ktoré malo byť rezonujúce je až trestuhodne nezaujímavý. Čakal som viac. Väčšie pohrávanie sa s divákom o tom čo je pravda a čo nie. Nie som si dokonca istý, či samotný tvorcovia povedali presne to, čo chceli. Príde mi to ku koncu strašne zmätočné a čo je horšie nič nevysvetľujúce. A to že sa línie v mnohom neuzatvoria považujem tiež sa neuspokojivý prvok. Dávam tri s tým, že som sa tým horko ťažko prekúsal. (05.02.2020)

"To tohle místo... Antarktida z něho udělala šílence." Šest chlapů s polárnickým vybavením, nedozírná ledová pláň a vysilující pouť na jakýsi nedosažitelný Pól. Antarctic Journal budiž příklad jak z mála vytřískat hodně muziky. Stačí trocha tajemna, vyšilování, depresívní prostředí, úderný ústřední hudební motiv a máme tu atmosféru hustoty místy se blížící kultovní The Thing. Ještě to šlo vylepšit a propracovat, ale i tak je tohle malé mysteriózní dobrodružství v mnoha aspektech (práce s kamerou, hudba, zvuky, herecké výkony) hodně povedená záležitost. (03.02.2008)

Překombinované. Místy nepřehledné. Místy natahované. Nelogické (?). Některé věci zůstaly (asi ?) nevysvětleny (záznam na videokameře, například ?). Mám pocit, že film měl ohromný potenciál (sněhové pláně Antarktidy, skupina mužů, deník s nesrozumitelným záznamem číhající hrůzy), ale zdaleka ho nevyužil. Jako kdyby tvůrci měli za cíl stejný efekt, jako Carpenter ve Věci, ale chtěli tak dosáhnout méně konkrétními (tzn. psychologickými) postupy (a triky) a ne zcela to vyšlo. Čekal jsem, že se budu lekat, ale nakonec jsem se nelekal, přestože jsem se bál. Autoři se podřídili atmosféře a strachu, aniž by zvážili logiku věcí. Rozumíte tomu? ■ P.S. Jsem upřímně rád, že jsem se na toto nedíval některou z nocí, kdy jsem byl doma sám. (23.04.2011)

Nevadilo by mi, že jsem tak trochu očekával něco příbuzného s Carpenterovou Věcí a nedostal jsem příbuznost ani vzdálenou. Pro depresivně halucinační psychárny mám taky pochopení ba slabost. Ale mrzí mě ten poněkud odfláknutý look. Mluvím samozřejmě hlavně o kinklající se ruční kameře a o celkově nepříliš působivém vizuálu, kvůli kterému by člověk tomuhle jinak zajímavému kousku hádal minimálně o deset let víc. S kvalitnějším, výpravnějším zpracováním by z toho mohl být vizuálně strhující psychologický thriller z kategorie A+ a ne jen televizní thriller a la VHS. Tahle korejská věc (tedy spíš ne-Věc) by si zasloužila modernizovaný remake, scénář mi přišel hodně dobrý a atmosféra mi připomněla nějaké temné vědecko-fantasticko-psychologické filmy sovětské výroby, které jsem jako kluk v ČST parkrát viděl, třeba Hotel u mrtvého horolezce a tak. Ale jelikož v tom není žádná řežba, nebo střílení, nebo honící se auťáky, nebo sexy řízci a roštěnky, natož kozy a bobři, žádnýho remaku se samozřejmě nedočkám. (27.06.2018)