(J)elita ze střídačky

Už prvých 10 minút vám naznačí, o aký kvalitný filmový zážitok pôjde - špáranie sa v nose a následné skonzumovanie výsledku tohto špárania, vzápätí prdenie do ksichtu... A v podobnom štýle to pokračuje aj ďalej, samozrejme nesmie chýbať ani poriadna šabľa. Veľmi dobre som vedel do čoho idem, keďže v hlavnej úlohe je kráľ dementných komédií Rob "Shiťák" Schneider a navyše režíruje Dennis Dugan, ktorý má na konte tiež plno "kvalitných" kúskov... Jim Carrey a Adam Sandler ma už presvedčili, že majú na viac a vedia aj hrať, ale Rob je iná kategória, ten vždy zostane verný len týmto IQ 20 filmom. Chcel som si precvičiť svoju pevnú vôľu a vydržať to do konca, ale 30 minút tohto neľudského mučenia bolo maximum čo som bol schopný vydržať. Z tohto sa budem dlho dostávať, na to bude treba aspoň 10 oscarových filmov. (01.02.2010)

Kdyby si tento film udržel po celou svou stopáž styl z prvních 2/3 filmu,šlo by o skutečně povedený komediální nářez,se sem tam sice trapnou vsuvkou,ale většinou s fakt zábavnými postavami a mnoha výbornými scénami.Poslední třetina ovšem spadla(opět ta choroba!) do totální moralizační sračičky,ve které se všechno předešlé povedené utopilo.Rob Schneider zde překvapivě nebyl zdaleka za největšího pitomce jako obvykle a docela mu to sedlo,Jon Lovitz opět neskutečně hlásil a ostatní slušně přihazovali,tedy až na mnou nenáviděného Jona Hedera,to je fakt antiherec a pitomec v jednom.Humor se zde nese tu v docela brutálním hávu,tu autoři využili opravdu skvělého nápadu na vtip,sem tam i nějaký ten fekální gag a ikdyž to celé bylo vlastně dějově strašná ubohost,mělo to správný zábavný nenudící šmrnc.Jak jsem se ale zmiňoval,závětr filmu se změnil v obehranou písničku: "vždyť se vlastně máme všichni rádi,obejmeme se a budeme se mít až do smrti rádi!" a vše zábavné bylo fuč.A je to velká škoda,protože to jinak fakt vtipné bylo.P.S.neplatí pro klub náročného diváka :)! (01.02.2010)

Pokud člověk odhlídne od skutečnosti, že tento snímek nemá vůbec žádné umělecké ambice, v což aspoň doufám, že byl takto i zamýšlen, tak je to celkem sranda. Ale taková ta ujetá a stupidní ve stylu Vybíjené a jiných filmů - například úvodní scéna: jeden z hlavních hrdinů se hned dloube v nose. Tenhle týpek je zrovna docela zbytečně přehnaný, což je škoda, ale k tomuhle typu filmů to prostě tak nějak i patří. Lidi tu v podstatě můžete rozdělit jen na ty, co jsou šikanování a co šikanují, můžete se zde koukat na to, jak čtyřicetiletý panic si začne s krásnou blondýnou atd. atd. - prostě takový ten typ filmů, tedy filmů, na které se občas podíváte, připomínají vám kupu dalších filmů, rychle uběhnou, a vy si po jejich shlédnutí řeknete: ale jo, celkem se to dalo. (12.07.2007)

Tak tohle byl vážně výplach, který jsem shlédl úplným omylem. Ujeté komedie mi většinou nevadí, ale tohle bylo už moc dementní. Rob Schneider podal solidní výkon, ostatně jak jsem u něj zvyklý již z jiných filmů, jen tentokrát dostal slušňoučkou roli. Dementy tu tak museli dělat jiní a že jim to šlo. Podle mě se někteří ani nemuseli moc snažit, protože jim to vyzařovalo už z očí. Opravdu excelentní sebranka looserů – to se jim musí nechat. Bohužel musím říct, že mě tento kousek bavil víc ve své první polovině – hodně se toho potom už opakovalo / což přestávalo být již vtipné. Nicméně Amaury Nolasco vévodil celému filmu zcela s přehledem… (02.10.2018)

Nemám rád buranské nechutné komédie, ktorým kraľuje Adam Sandler, ale pre jeho kamaráta Roba Schneidera mám slabosť a tento film považujem za jeho najlepšiu sólovku. Možno aj preto, že Rob tu tentokrát hrá normálnu postavu, ktorá sa vyvaruje nechutností. Zato zvyšná parta geekov, ktorí v živote nehrali bejzbal predstavuje typických viac či menej vtipných a miestami aj nechutných lúzrov. Hlavne Heder si mohol odpustiť ochutnávať všetko možné. Našťastie je tu Jon Lovitz ako kráľ geekov, ktorý zbohatol a tak si môže dovoliť všetky možné gadgety so slávnych filmov, ktoré geeka diváka neskutočne potešia. Ako fanúšika Star Wars mňa teda potešili. Niektoré vtipy sú dosť WTF. Napríklad 12 ročný Amaury Nolasco s oficiálnym preukazom namalovaným pastelkou. Okrem Scheidera ma potešil David Spade, ktorý je často opomíjaný a magor Swardson, ktorý ide natoľko za hranu, že ma nakoniec vždy rozosmeje. Finálny zápas narúša klišé športových filmov a jednoducho si hráči užívajú hru. Takže celkovo aj napriek občasným nechutnostiam a primitívne podanému posolstvu, ma to baví. 7/10. (20.08.2019)