Malý Bobeš ve městě

Druhý díl zpracovávající Plevovu autobiografii pro děti má ještě sociálnější dosah než díl první. Bobeš se ve městě setkává s měšťáckým přehlížením chudiny, kterou bída dohnala k proletarizaci, ale i s hodným a spravedlivým učitelem. Mezi dětmi samotnými ještě nespatříme tu zkaženost dospělých, a tak si hrají pospolu, ať jsou to děti chudé nebo bohatší. Usmíváme se drobným uličnickým kouskům, do nichž se Bobeš jen omylem zaplétá, uvědomujeme si, jak krutá léta ke konci Rakousko-Uherska a boj dělnické třídy formovaly myšlení většiny občanů vzhledem k lhostejnosti podnikatelů vůči chudobě a až tvrdým zákrokům policie proti lidem, kteří proti nelidsky se chovajícím majitelům továren protstují. Autor obsahu se mýlí, když píše o letech 30., jde o mládí J. V. Plevy, který se narodil asi roku 1899. (26.01.2020)

Příběhy kloučků a holčiček z první třídy za starého mocnářství přinášejí místy velmi krutý pohled do neúprosné logiky dětských her a náročného střetu se světem dospělých. Prostředí městské chudoby není tím dětským ideálem, kde by si kluci mohli formovat charakter, naštěstí mírný a moudrý učitel dohlíží na jejich krize a nejzásadnějším zpestřením pro celou partu se stává setkání s expresivním kouzelníkem Karafou. Dospělý divák si odkazy na založení sociální demokracie vyloží po svém, dětem tato linka naštěstí zůstává skryta. Bouřlivý rok 1905 je naštěstí hlavním tématem pro Zápotockého, nikoli pro Plevu. (30.06.2019)

Nejvíc z celého filmu mě pobavil zdejší "oficiální text distributora". Jsem nevěděl, že ve třicátých letech visel ve třídách na stěně kříž a náš stařičký mocnář František Josef... Z našeho dnešního možná zkresleného pohledu vyznívá film trochu jako socialistická agitka, ale těžko říct, třeba to takhle tehdá doopravdy bylo. (16.07.2013)

Tíživá finanční situace, která přinutila rodinu malého kluka opustit venkov a odejít do města za prací, přinesla filmu další možnosti. Vystižení dobové atmosféry je téměř dokonalé. I když jsem tehdy nežila, tak nějak si to představuji. Natáčet příběh s malými dětmi je asi obtížnější než s dospělými, takže herecké výkony posuzuji shovívavěji. Bylo by zajímavé srovnat, jak by si s rolí Bobeše poradil filmový fenomén Tomáš Holý. I tak byly výkony malých herců přirozenější než v pozdější Záhadě hlavolamu. Hledání kamarádů, drobná uličnictví, školní začátky a výrazná osobnost učitele, dobové sociální rozdíly a z toho vyplývající konflikty – to vše bylo zobrazeno výstižně. Z let dávno minulých mi utkvěla vzpomínka na kouzelnické představení, asi to bylo tehdy ve školní čítance. (17.04.2014)

Druhé filmové vyprávění Malého Bobše, tehdy bezesporu nejpopulárnější knihy pro děti a mládež, je, jak už název napovídá, přesazeno z původního vesnického prostředí do malého městečka, spadajícího stále ještě pod rakouské mocnářství. Spíše dramatický než zábavný pohled na první školní krůčky i juniorská léta nevinných lumpáren a navazování opravdových přátelství, nijak nezapírá dobu, ve které se příběh odehrává. Předzvěst prvních dělnických stávek, nezaměstnanost, sociální neukotvenost i hluboká propast mezi bohatými a chudými je zde zobrazena sice jen na pozadí inscenovaných událostí, přesto se neodmyslitelně vrývá do paměti nejen titulnímu hrdinovi, pozorujícímu zatím s dětskou nechápavostí proměny světa kolem. Z okruhu hereckých představitelů je tentokrát pozornost upřena na Miroslava Macháčka v nevelké, přesto klíčové roli liberálního učitele. Matení pojmů a záměrné zesměšňování literární i filmové podoby Malého Bobše by jistě nemělo být tím, čím je česká veřejnost dnes ovlivňována. Každá mince má dvě strany. (27.04.2014)