Stopy zločinu: Alibi jako řemen

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný.. (14.10.2020)

Loupež klenotů, vraždy, pokus o vraždu krásné Hudečkové - člověk by řekl, že to musí být akční jízda, ale pravda je taková, že Bartoška a spol. jen chodí a někoho se na něco ptají a celé to je tak nudné, že jsem u toho málem usnul. Probral mne pouze moment, kdy se objevila na scéně učitelka Líbalová ( Marcela Chlupová), která jako víla v košilce věšela prádlo. Akční závěr, kdy detektivové naskákali na vraha byla klasická česká parodie. (04.08.2018)

Jiří Bartoška a Oldřich Navrátil mi jako kriminalisté vůbec nesedli. Dalším problémem je, že je detektivka natočená podle klasické magnetovky. Pokud někdo neví, co to je, tak se jedná o sešitový kriminální román, kterých vycházely za socialismu desítky. Možná doma také nějaké najdete, když prohrabete babičkám stohy knih. Babča je doma také měla a četla. Většina těchto detektivek se pohybovala maximálně kolem sta stránek a byly to velmi obyčejné a nijak zajímavé kriminální případy. Už to tady někdo zmínil, že mu to připomíná Malého pitavala. Mě také. Ovšem Pitaval měl sympatičtější hlavní hrdiny, i když Vlastimil Hašek si v něm zrovna zahrál, a propracovanější systém vyšetřování. (18.08.2020)

Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-) (19.07.2019)

Záhadné mordy v brněnských ulicích. Barťák má k jihomoravské metropoli vztah díky svému studiu herectví v místní "marmeládovně", divačky z něj v té éře padaly do mdlob, což stačilo k tomu, aby se z něj stal vyšetřovatel, který má k ruce asistenci Oldy Navrátila a Vlastimila Haška. Jejich detektivní premiéra by se vlastně ani ničím nevymykala ze zaběhaného standardu osmdesátkového Pitavalu, který celkem v té době udával tón tehdejší televizní tvorbě, jen byl přece jen divácky chytlavější. Pachatel (zlo)činů se dá odhalit velice snadno, vyšetřovatelé se ovšem pohybují v méně zažitých kulisách Brna, což už je slušný bizár, navíc v těch nefilmově působících končinách vznikaly mírně nevýrazné až zapomenutelné kusy, což je i případ tohoto kriminálního pátrání. Stanislav Strnad drží jistou autentičnost, nepůsobí to vyloženě stupidně, jen to nemá silné tvůrčí aspekty. Ovšem stále to předčí současné televizní krimi bláboly. A rozhodně dám šanci dalším případům z tohoto méně známého kriminálního cyklu. 6/10 (14.08.2020)