Převtělení

After dark Horrorfest - 8 films to die for: Takashi Shimizu je u nás poměrně známý především jako hororový režisér. Jeho Rinne, přestože spíše průměrně hodnocené, mě dosti překvapilo. Jeho vykonstruovanost je sice na samé mezi snesitelnosti, ale pokud si počkáte, dostane se vám zajímavého rozuzlení. Rozhodně zajímavá je pak určitě ne náhodná podobnost s The Shining. (10.10.2010)

Excelentní duchařina v tom nejlepším možném podání. Žádné zbytečné lekačky, jen zatraceně hustá atmosféra, skvělá kamera, přesvědčiví herci, výborné téma a psycho.....spousta psycha. Samozřejmě na reinkarnaci nevěřím, ale ve filmu je to zatraceně působivé. Hodnocení je možná krapet nastřelené, ale neviděl jsem tolik japonských hororů, abych mohl posuzovat objektivní originalitu....a netrápí mě to. Ale je to zážitek, který už by při další projekci jistě nebyl tak silný. (05.04.2009)

Shimizův díl série J-Horror Theatre má celkem zajímavý příběh s poměrně slušnou pointou, avšak nejedná se o nic výjimečného. Je tu vidět inspirace v několika filmech: Ghost Actress, Nightmare on Elm Street a v neposlední řadě The Shining. Celkové pojetí filmu je více americké než japonské, i přesto, že je méně srozumitelný než běžný americký horror. V druhé půlce filmu je několik dobře zpracovaných nápadů, kdy se Sugiura v hotelu dostává po vzoru Silent Hillu do jiného rozměru a opět zpátky, ale úplně to nevyvažuje spíše nudnou první část. Rinne je mírně podprůměrným horrorově laděným filmem, v rámci série pak hodně slabým filmem bez špetky kvalitní strašidelné atmosféry. (21.03.2007)

Miluju japonské horory, všichni se v nich chovají tak přirozeně - při sražení chlapa na silnici místo volání záchranky vyšilují z šumícího listí, děsí je pohled na malé holčičky ve vlaku, pád holčiny s panenkou na koleje metra je nedonutí k žádné akci, ale jen k zaraženému zírání, vedou divné, nesmyslné, mystické pindy, jsou věčně duchem nepřítomní a vůbec... Svých 20 minut života jsem mohla investovat mnohem lépe, nemám přece zapotřebí koukat na prýstrašidelné nezáživné pohádky z (pro mě) mizerně srozumitelné kultury - vždyť mám sakra rozečtenou dobrou knížku od pokleslého američana... (07.07.2012)

Takashi Shimizu začíná v Rinne pěkně zostra a místo chození okolo horké kaše buduje atmosféru hned od začátku vydatným dávkováním jedné creepy scény za druhou. Částečně to funguje skvěle, protože film má vynikající tempo ale částečně se veškerý "horor" do závěru lehce okouká a finále není tak úderné jak by s pomalejším rozjezdem mohlo jinak být. CGI je překvapivě solidní a i o dekádu později nevypadá ani trochu vyšuměle. Obecně Rinne je technicky mimořádně povedeným a režii nelze nic vytknout. Navíc je to vše postaveno na velmi ambiciozním scénáři, který je nápaditý natolik, že 95 minut se skoro zdá málo pro utilizaci jeho celého potenciálu. Většina hororů po slibném úvodu vše zahodí v dementním závěru, Rinne je ale jiný a po skvělém úvodu v závěru udrží vše pohromadě, byť za cenu mírné ztráty atmosféry. (29.06.2007)