Odplata

Vedle Kairo další takřka geniální nádhera od Kijošiho Kurosawy. Jen on umí jediným záběrem zmrazit krev v žilách a ve svém pomalém filmovém vyprávění vytvořit hypnotické ticho takřka hmatatelné - až tak, že si na něj opravdu můžete skoro sáhnout. Jeho obrazoborectví je neuvěřitelné a naprosto jedinečné. Jen on dokáže vykřesat ultrasilnou poezii z několika průjezdů kolem zdevastované průmyslové zóny nebo udělat nesmazatelný zážitek z pouhého přeletu ptáků. Sakebi je jeho další mysteriozní horror - tedy zjednodušeně další asijská duchařina, ovšem s obrovským přesahem do psychologického dramatu a artového filmu v tom nejlepším slova smyslu. Ale pokud chápete horror jako krvavý masakr, jeho filmům se zdaleka vyhněte. Je totiž víc než pravděpodobné, že by vás to nudilo. Znáte to přísloví o házení perel, že.... (04.10.2014)

Jedno zhlédnutí lze s klidem doporučit, chvílemi je to strašidelné a o to nám přece jde. Horší je to s logikou a s motivací postav, některé náhody tlučou pěstí do oka. Scény zemětřesení jsou krátké a znepokojivé, příměstská pustina a doky překvapivě fotogenické, kameraman má dar záběry poutavě rámovat. Solidní film, který se učil jak u dálnovýchodňárů, tak třeba u Maria Bavy (u něj se však učil téměř každý rejža, co přišel po něm), avšak ani scenárista, ani střihač neměl pevnou půdu pod nohama, ale kdo ji v Japonsku má? (13.02.2008)

Zajímavý námět, duchařiny mám ráda a na to, že to bylo Japonsko, mě to i celkem bavilo. Co mi ale vadilo, bylo chování postav. Všechny jednaly ve stylu - mouchy snězte si mě. Možná že to bylo českým dabingem, ale jako by byly všechny nijaké, bez výrazu. Taky některé scény s duchy byly na můj vkus decánko přestřelené. Celý film jsem váhala mezi 2 a 3*, ale za ten zmatený konec se nakonec přikláním ke 2*. Přišlo mi to nedotažené, nevysvětlené, nebo jsem to možná nepochopila. Podruhý koukat mě ovšem neláká, jednou stačilo. (07.10.2017)

TV/// Obsazení 2/10 Děj 2/10 Hudba 2/10 Efekty 3/10/// +začátek se tvářil jako zajímavá detektivka -kde ni, tu nic, žádná atmosféra, nicotné napětí, ticho, šeď a nuda/// Skloubit duchařinu s deketivkou? Jasně proč ne. Japonci dělají duchařiny, některé z nich jsou dokonce vynikající, tak proč do toho nezahrnout detektivní prvky. Jenže tady selhává obojí. Nedává to moc smysl. Hudba žádná, všude ticho a vy by jste si přáli konec a on nikde. Tohle se nepovedlo./// Celkem 21%/// (13.05.2009)

Tohle je docela silné kafe. Alespoň z pohledu příběhu, který je docela zamotaný a zmatečný, takže ve finále divák jen tak zalapá po dechu nevěda, kde to vlastně je. Film zpočátku vypadá jako standardní detektivka o sériovém vrahovi, jenomže nebyl by to japonský snímek, kdyby v tom nebylo něco víc. Jakmile do děje poprvé vstoupí duch dívky v červeném, je nabíledni, že se nám to pěkně zamotá – a taky že jo. :-) Přiznám se, že jsem úplný konec vlastně tak úplně nepochopil, i když to možná není podstatné. Na tomto snímku je podstatná forma. Ta je velmi zajímavá a typicky asijská, takže děj nikam neutíká, plyne velmi pomalu a dusí diváka ve vlastních dojmech a pochybách. Já osobně mám pro asijské filmy slabost, i když se to s nimi nesmí přehánět. (01.02.2012)