Rooster Cogburn

John Wayne se v předposledním filmu vrátil ke své Oscarové roli Roostera Cogburna v mnohem přímočařejším a jednodušším dobrodružství. V podstatě se celý film honí za bandou nijak zajímavých padouchů v krásné divočině s logikou na dovolené. To co padouši a později on předvádí s nákladem plným nitroglycerinu, nad tím zůstává rozum stát, zejména to sjíždění peřejí. Na druhou stranu si přizval na tohle dobrodružství stejně starou Katherine Hepburnovou, hrající pobožnou ženskou od rány a tohle neobvyklé spojení vyústilo v nádhernou konverzační špičkovanou... v životě bych neřekl, že to bude takhle fungovat. Jen kdyby to tak okatě nevykrádalo Africkou královnu a Dva mezky pro slečnu Sáru. Zkrátka rozporuplný film, u kterého jsem se celkem bavil, ale na víc než na 3* to není. (03.05.2023)

No a nebyla bych to já, kdybych se po Maršálovi, nepodívala na volné pokračování. Západ se sice mění, ale Rooster ne. Je pořád sešlej, pupkatej, přestárlej, impulzivní kořalečník. "Nenapil jsem se od rána." Ano, i stejně výbornej hláškař s výbornými nápady jak přelstít zločince. "Na to bych vsadil svého opilého kocoura." A i když ho chtějí poslat kvůli jeho přílišnému počtu zastřelených zločinců, které nedoručil soudu, do důchodu, nakonec ho stejně pověří úkolem, který by nikdo jiný nezvládl. Pochytat další skupinu banditů. A to by nebyl Cogburn, aby se mu zase nepověsil někdo na krk. Tentokrát to není drzá holka, ale bibli citující stará panna a mladý Vlk (ne zvíře, ale indián). Ale nejsou mu na obtíž, dokonce mu pomáhají...mají totiž taky kuráž. Vlk v Kohoutovi vidí svůj vzor a chtěl by se dokonce stát prvním indiánským maršálem. No a se slečnou Goodnightovou, jejíž věk sama označuje jako "řekněme, že už je po půlnoci", to dokonce jiskří o sto šest. Jenže Rooster je starej samorost, kterej se pořád rád předvádí při střelbě na chleba a rozhodně se nemíní nechat předělávat nějakou pánbíčkářkou. "Chcete mi vzít z ruky láhev a strčit do ní mýdlo. A do druhé nejspíš bibli místo pušky." A i když jde v podstatě jen o lehce okopčenýho Maršála a tenhle western by se dal právem považovat za upovídaný (což někomu může vadit), mě se asi právě kvůli tomu líbil. Bavila sem se! :-) (07.01.2014)

Jako western se mi to moc nelíbilo, ale závěrečná část odehrávající se na řece to celkem zachránila. Ta krajina a hlavně peřeje, to byla pastva pro oči. Jako komedie plná hlášek to může být dobré, ale měl jsem to v původním znění s anglickými, a moje angličtina není zase tak dobrá, abych si to naplno vychutnal. Přesto slušný průměr. (03.02.2008)

Jo, je to obšlehlý syžet z Maršála a nejspíš i s nějakým dozvukem Africké královny. Padouch je nanicovatý a vůbec z něj nejde strach. Nitroglycerin přežije zacházení, při kterém by každému chemikovi zešedivěly vlasy. A chudák ten malý indián slouží jen jako garde, aby se na sebe jednooký Duke a v příšerném staropanenském čepci oděná Kate nevrhli rovnou v lese nebo na prámu. Ale právě proto film stojí za to. Starý Wayne a stará Hepburn v sobě mají ještě pořád tolik ohně, že by zapálili stepní požár pouhým svým dotykem. V tomhle jsou nedostižným vzorem pro většinu nedomrlých romantických dvojic současných zaláskovaných filmů. Wayne a Kate si nedají ani pusu, ale stejně by mohli milostnou vášeň vyučovat nejenom na vyšší dívčí, ale i na Oxfordu. - Odkud by je nejspíš pro přílišné zaujetí pro věc vyhodili. (09.09.2014)

Rooster Cogburn se vrací na scénu a ačkoliv tentokrát nemusí vzít opratě do úst a střílet z koltu v jedné ruce a s winchesterovkou v druhé, tak i přesto zažívá další dobrodružství, v němž mu společnost dělá Katharine Hepburn v roli věřící seveřanky a indiánský chlapec. Příběh je dekorován krásnými záběry na severoamerickou přírodu Oregonu a za tónů klasických westernových melodií a ideální délky jednotlivých scén (i celého filmu) pak divák nemá prostor pro nudu, jelikož hluchých míst je tu opravdu minimálně. Snímek Stuarta Millara sice není originální jako Maršál, sází se tu na osvědčený koncept, avšak to není na škodu. (24.02.2012)