Lincoln

Možná je trochu zavádějící samotný název, který slibuje komplexní snímek osobnosti, když ve skutečnosti jde o krátký úsek Lincolnova života z konce války Severu proti Jihu a sporu o zrušení otroctví. Nicméně je to výtečná filmařina nesnažící se za každou cenu blýskat, ale spíše se poklonit před idolem režiséra. Pro amerického diváka, který k tématu má bližší vztah a více mu také říká přehršle jmen, která se ve filmu vyskytují, ale nám neříkají víc, než co nám o nich napsali do scénáře, je to asi o poznání větší pochutnání. (21.06.2013)

Tak jsem krátce po sobě shlédl dva filmy hájící práva barevných na pojem "občan tmavé barvy pleti" a ne lakonicky "negr" (Tarantinův Django a Lincoln). Škoda, že tyhle dva filmy nevznikly dřív, určitě by jednou dostaly Nobelovku. Takže až v roce 2012 Špilberk zfilmoval své vlhké sny. Ale tak bezkrevně a nezáživně, až jsem si připadal jako na akademické přednášce, hlava i víčka mi vypověděly službu a plnily zákony gravitace. Dvou a půlhodinová konverzačka, v níž zprvu exceluje Day-Lewis, ale po 50minutách stále stejného výrazu začně nudit. Ačkoli jsem měl dojem, že vidím vizážově skutečného Lincolna! Úžasná podoba. Neznaje historii, asi by se mi na film dívalo líp. (13.01.2013)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)

Dlhé roky pripravovaný projekt režisérskeho mága sa u nás nestretol s jednoznačne kladným prijatím a je to škoda. Bravúrny herecký koncert Daniela Day Lewisa (nahradil Liama Neesona) ukazuje parlament ako to najdivokejšie miesto v Amerike aj napriek tomu, že za jeho dverami vrcholí občianska vojna. A zopár ľudí, ktorí túžia po spravodlivosti, sa musia prispôsobiť, aby dokázali zmeniť dejiny a dokázať, že všetci ľudia (teda muži) sú si rovní. A nezáleží pri tom na farbe pleti. Držiteľ dvoch Oscarov a ďalších 10 nominácií sa vám bude páčiť tým viac, čím lepšie poznáte americké dejiny. 9/10 (30.03.2016)

Přiznám se, že Spielbergovu "biografii památné politické chvíle" - zákulisní boj o prosazení 13. dodatku v Ústavě - plně cením až teď na druhou projekci. Za nádherný komorní vizuál, prvotřídní herectví, skvělý vhled do machinací ve sněmovně, situace za války a osudové hodinky demokracie, tj. nezměrných nároků kladených na jednu velikánskou postavu historie - ve snaze oddálit mír ve prospěch konce otroctví, nehledě na výkřiky o "znegření Ameriky". Látka to není nejlehčí a slušela by regulerní intermise, film je pochopitelně podhodnocen, vyžaduje zájem o téma a stoprocentní pozornost, ale ve vší vážnosti zvládá být zároveň mile humorný (taktika funkce za hlasy, historky, urážky a hašteření poslanců), v součtu top filmařina a Day-Lewis nad zlato. (30.01.2019)