Tygr a sníh

Benigniho představy všedních reálných prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a výrazově osobité,jeho styl vyprávění není možné jen tak zařadit,jako to jde u mnoha jiných.Svým naturelem bych ho malinko přirovnala k bláhovému snílkovi Donu Quijoteovi,jen s jedním zásadním rozdílem a to,že básník Attilio svou neutuchající vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat jakoukoli nezdolnou překážku.Jde za svou pro něj vyjímečnou,nádhernou,až étericky křehkou životní láskou.Byl by schopen kvůli ní i zemřít?Nejspíš ano,i když jeden bez druhého setrvávat dál v tomto světě,je snad nemožné.Ještě jeden postřeh se mi vryl do paměti,že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun. (16.05.2009)

Někomu můžou Benigniho střeštěnosti a hraní lézti na nervy a býti trapné, ale mě naopak svým projevem okouzluje a zdá se mi originální a svůj. Je mi sympatická i účast manželky v jeho mnoha filmech, ač se jedná o malou protekci, tak jistě zasloženou, protože ona se do těch jeho filmů příjemně hodí - má charisma a kouzlo osobnosti. Tygr a sníh je o lásce, která hory přenáší. Je roztomilým způsobem neopětovaná, ale ne úplně. Benigniho ukecanost jak ji známe je zase v plném toku a když přestane mluvit jeho výraz hodně zesmutní, takže Roberto mluv a toč, protože já se bavím. A pohled na tygra v obložení sněhových vloček se nepoštěstí vidět každý den. (22.07.2010)

příběh mající lehkost sněhu a sílu tygra, umě kombinující obé do poetické harmonie... benigni si napsal a zrežíroval sebe sama takřka dokonale, doslazuje hořké a ztrpčuje sladké, takže chvílemi divák neví, zda se má smát, nebo brečet... možná mám kliku, že jsem tuhle one man show viděl dříve než tolik vyzdvihovaný Život je krásný, a tak nemám srovnání s údajně mnohem lepším snímkem. prostě díky gejzíru krásných slovních obratů a parádnímu konci v mé romantické části duše zavládla spokojenost na 80%. (26.11.2010)

Válka a láska jsou to jediné, co má tenhle film společného se snímkem Život je krásný. Benigniho herecké kreace jsou plné eruptivní energie a vodopádu slov, která přesto někam směřují. Mám ten jeho styl zkrátka rád. Druhý Žvot to není, ale nenudil jsem se, smál i dojmul a potešil mě otevřený, do jisté míry nejednoznačný konec. (30.10.2006)

Proti Benignimu stojí špatný scénář, pokažený nejedním divácky nečitelným dějovým střihem, špatné herectví jeho partnerů (ovšem – co hrát, když scénář stojí za kulové?), vykleštěnost a trapná sebestřednost jeho vlastní režie i zjevná finanční dýchavičnost celé produkce. Dýchavičnost nepatřičná s ohledem na velkolepost záměru. Odpustil bych mnohé – skřípající scénář, „americké vojáky“ se zjevně anglickým přízvukem, digitální mouchy a ptáčky i digitální „sníh“ padající na tygra. Ale nedojemnou dojemnost a nevtipný humor odpustit nelze. Benignimu měkne mozek. (08.03.2006)