Mnichov

Od Stevena Spielberga jsem čekal daleko víc, protože má na svém kontě spoustu víc než kvalitních filmů, ale poslední dobou mu to zrovna moc nejde a tohle je asi to nejhorší co posledníí dobou natočil. Na mě to dělalo takovej moc zdlouhavej dojem, který ještě zvyšuje fakt, že to má skoro tři hodiny, na takovou délku už musí film opravdu hodně zaujmout a to se Mnichovu u mě nepovedlo. Taky film oplývá maximálně nudnými dialogy o izraeli, izraelcích atd., a věřte mi že jich je tam opravdu hodně, příběh by potřeboval spíš trochu rozpohybovat než ho ubíjet nesmyslnými dialogy, možná tim Spielberg chtěl něco sdělit divákovi, ale udělal to dost nezáživnou formou. Touhle kritikou, ale nechci řict, že film nemá svoje světlejší chvilky a že se na něm nic nepodařilo, protože některé scény se opravdu povedly a zcelého filmu sálá dokonalá atmosféra 70 let. Taky jsou hodně povedné nájemné vraždy atentátníků z Mnichova, které jsou jak po rejžijní tak i kamerové stránce perfektní a trikově jsou na tomsnad ještě líp, v podstatě celej film má takřka bezchybné triky. Dalším plus filmu je herecký výkon Erica Bany, ale i dalších herců, kteří do svých rolí nádherně zapadají. Jenže všechno tohle dokonale zazdí nezáživnej a nudně podanej děj. Je to něco mezi 3* a 4* (10.02.2006)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

V posledních dvou letech začínám mít dojem, že Spielberg konečně plně dospěl. Zmizely sladké happy endy, zmizel sentiment a definitivně je pryč i rodinná atmosféra provoněná popkornem. Mnichov mně však přes všechnu svoji vážnost a nepopiratelnou sílu tolik neoslovil. Technicky naprosto vymazlená pochoutka, která je však chladná jako kus ledu a to je věc, kterou nemíním tolerovat. Eric Bana je vynikající a scénář jakbysmet. Bohužel je celý příběh podán natolik nezáživnou formou, že se nelze dost dobře vcítit do postav a přenést se do jejich světa teroristů a špionáže. Akce je brutální, chladná a v jistých aspektech připomene například Schindlerův seznam. Technicky tradičně dokonalé s brilantním nasvícením a celkovým uspořádáním mizanscény. Jediné mé výtky se tak váží k občasné nepřehlednosti a nedostatku emocí. Dvě vady na kráse, dvě hvězdičky dolů. (06.07.2006)

Steven Spielberg dokáže natočit bez nadsázky cokoliv: epický válečný velkofilm, atmosférické sci-fi, nejdobrodružnější podívanou všech dob nebo dvouhodinové osvobozování otroků z lodi. Jeho drama o přišívání utržených knoflíčků ke košilím od Armaniho nejspíš do kin jen tak nepřijde, drámo o olympijských atentátnících z Mnichova ale zatím také není vůbec na škodu. Neuvěřitelný Hulk v psychologické jízdě roku 2005? Sem s tím. (08.01.2014)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)