Náš příběh

Film, který nejprve začíná jako Robbe-Grilletovská metahra, kde hlavní postavy (muž a žena) nepřetržitě popisují to, co se v danou chvíli dějě na plátně. Pak ale snímek začně hemživě bobtnat do snového dobrodužství, kde není nouze o situace, které z běžných východisek přerostou do absurdní grotesky. Lednice, křeslo a Delon se spoustou piva. Postupem času ale začne v Našem příběhu převládat opravdové zoufalství, a zvláštní nekašírovaný stupor, ztrnulost, kdy se Delon nemůže své unikavé ženy-přízraku domoci. Závěr je dojemný. Film není rozhodně dokonalý. V poslední třetině se už docela vleče. Nicméně to, jakým způsobem ukazuje snovou práci je, myslím, jedinečné. Můj nejoblíbenější Blier. (24.07.2019)

Samozrejme o komédiu vôbec nejde (ako žáner to svietilo vyššie pri titule filmu), ak nepočítam zopár úsmevných scén, ktoré v celkovom kontexte nemôžu tvoriť základ komédie. Film má zvláštny náboj, kedy divák poriadne nevie o čo ide, ale nakoniec pochopí až príliš dobre - výsledok je veľmi silný. Vnútorný rozkol a citové ublíženie je predsa len slabšie ako láska. Jeden z najlepších hereckých výkonov Alaina Delona. Nathalie Baye vôbec nezaostáva. Za zmienku stojí miniúloha suseda, ktorú stvárnil Jean Reno, alebo člena partie s neodmysliteľným "účesom" Bernarda Farcyho, známeho ako policajného šéfa zo série komédií Taxi. Za zmienku stojí určite hudba, kde dominuje zvláštna melodičnosť hudby Bohuslava Martinu, hudbu (samozrejme okrem pop skladieb) nahral Český symfonický orchester a vydal Supraphon/Ariola. Jediná, dá sa povedať zbabraná scéna, je približne okolo 1:33 minúty filmu, kedy v odraze skrine vidieť zreteľne kotúče magnetofónu (asi nahrávali zvukovú stopu). (23.09.2011)

Film má určitou podobnost českýmu snímku Katapult. Absurdita je zde približně na stejný úrovni jako u Blierova podobně nelogickýho snímku Studený bufet.Robert roztříská sousedův dům na padrť, před nim svede jeho ženu a sousedovi to vůbec nevadí. Je tudíž jasný, v čem jsou Blierovy snímky, ač se to nezdá, komediálními, i když humor je zde velmi kontroverzní a ne každý k němu přilne. (26.06.2009)

Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň. (15.07.2013)

Zasmála jsem se jednou. Občas mě bavila ta vrchovatá míra absurdity (zástup sousedů, prapodivné reakce protagonistů a Michel Galabru), místy jsem cítila silné rozpaky a celou dobu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Alain Delon jako alkoholik…zahrál to dobře, ale co to vlastně mělo znamenat?! Chápu, že za to dostal Cézara, být akademikem, taky mu ho radši dám. A skončím s pivem. (21.03.2011)