Felix a Rose - Láska po francouzsku

Bez Jeana Reno a Juliette Binoche by to byl jen banální příběh dvou v tu chvíli osamělých duší, které se hledají, ale ještě o tom neví. On to je! banální příběh, ale On i Ona mají charisma, i kdyby stáli na poli v pytlích od brambor, takže se s ubíhajícím časem přistihnete, že jeho kuchaři a její kosmetičce držíte palce. (22.01.2005)

Když se sejdou v jednom snímku mý dva velcí oblíbenci Jean Reno a krásná ženská s velkým Ž Juliette Binoche, přidá se k tomu inteligentní scénář (ikdyž nijak objevný- to téma tu již bylo 100- krát v různých variacích), to vše za citlivé režie D. Thompson, která netlačí zbytečně " na pilu " a nechává jednoduše tyto dva herce " hrát ", nemůže z toho vyjít nezajímavý film. Snímek přímo ze života ( víc než by se mohlo na první pohled zdát ), jehož největší předností není ani tak samotný scénář a napsané dialogy jako spíše jejich mistrná interpretace oběma hlavními hrdiny. Zejména díky jejich nenucenému civilnímu hereckému projevu si vás snímek čím dál více s postupujícím časem získává ( alespoň v mém případě tomu tak bylo ), oběma hlavním představitelům věříte každou vyřčenou větu, každičké slovo a těch 91 minut neskutečně rychle uběhne. Byl jsem připraven " vytasit se " s plným hodnocením, to by ale snímek musel skončit o 2 minuty dříve. Až do této doby bych se rozhodně bránil označení žánru romantická komedie! Za ten závěr, který rozhodně nepasuje k celkové podobě snímku, ( velká škoda, že tvůrci neprojevili více odvahy ) * sundavám! Nicméně ani ten mi nepřekryl ten veskrze dosavadní pozitivní dojem. (31.08.2009)

Dlouho jsem se rozhodoval zda dát hodnocení 2 nebo 3. Pro 3 hvězdičky jsem se rozhodl z několika prostých důvodů. Pravdivost - v současné době je strašná spousta tzv. "ztroskotanců", kterým v žvotě skoro nic nevychází, takže pokud poznají člověka, s kterým je jim dobře, měli by reagovat tak jako hlavní hrdinové. Herecká přesvědčivost - oba herci mají silné charisma a většina filmů, kde hrají stojí za to vidět. Myšlenka - život je plný náhod, ale člověk jim musí vyjít vstříc, musí udělat první krok. Jednou za čas si tento film rád zopakuji. (30.09.2010)

Ztraceno v překladu na francouzský způsob? Dá se to tak říct. Jsou zde stejné rysy (dva lidé, kteří nechtějí být sami). Jenže zde chybí ten pocit osamění a nějaký ten moment, kdybych si řekl "Tak to je něco úžasného!". Přesto ale mohu doporučit, protože Jena Reno mi potvrdil, že je charismatický herec a Juliette Binoche byla neuvěřitelně půvabná. (Možná to bude rouhání, ale v některých momentech mi připomínala jedinečnou Audrey Hepburn). A jak říkám, kdyby Sofia řekla, že pro natočení Ztracena v překladu se rozhodla po zhlédnutí tohohle filmu, tak bych jí to věřil. (01.09.2009)

Hodně tuhá romantika s depresivní příchutí diváka pomotá po pařížském letišti tak dlouze, až vznikne dojem několika dní, místo hodin, v kterých se sbližování odehrává, herci nepředvedli nic, co by vybočovalo z jejich stálého projevu, jen Reno zde má vlasy a Binoche make-up, a celkově svému podtitulu Láska po francouzsku snímek dělá ostudu. (30.09.2010)