Ukradený diamant

Jednoduchý počty.¬         Jestliže 75 % hodnotících dává hvězdičku a půl navíc pouze za to, že hraje R. Redford a G. Segal, klesá skutečná kvalita snímku ze současných 70 % na 48 %. Dále je třeba přihlédnouti k přemíře slabomyslného amerického U.S.A. humoru, který nemá v oblibě více než pětina světové populace v dosahu civilizace. Zbývá podívání s hodnotou kulisy ke kartám nebo sousedským táčkám, na úrovní slabého televizního pořadu. Takže si myslím, že jsem to spočítal a ohodnotil správně. Děluji za pozornost. (29.03.2017)

Len čo Johna Dortmundera prepustia z väzenia, ihneď ho kontaktuje jeho švagor a starý kumpán Kelp. Začne ho nahovárať, aby sa zúčastnil na lúpeži vzácneho diamantu. John túto ponuku prijme. Vypracujú premyslený plán a vyrazia do akcie. Vniknú do múzea a zmocnia sa diamantu. Lenže všetko sa to náhle poriadne skomplikuje. Tento film je priemerná zlodejská krimi komédia. Je to dosť zdĺhavé a také akési nemasné neslané. Redford je frajer. Aj natočené je to celkom obstojne, ale očakával som, že sa pri tomto snímku viac pobavím. *** (26.07.2016)

Z několika nevýrazných náznaků jsem pochopila, že záměrem bylo natočit komedii. Nepodařilo se. Historka o diamatu, který parta sympatických lupičů ukrade z muzea, ale pak se situace zamotá a oni musí svůj lup krást znovu a znovu z různých míst, na která se vlivem škodolibého osudu přemisťuje, v sobě nemá špetku vtipu. Postavy nejsou zajímavé, vztahy mezi nimi jsou nijaké a ještě sledování ztěžuje disharmonický jazz využitý zde jako hudba. SHRNUTÍ: Leda pro milovníky nemelodického jazzu a Roberta Redforda. (18.07.2018)

"Udělej tu vloupačku bez něho a napiš mi, až budeš zase v lapáku." Diamant se už určitě loupil snadněji, ale Dortmunder se svým týmem mě přitom kdysi hrozně bavil. Jenže sešel se rok s rokem a s mnoha dalšími roky a já jsem s hrůzou zjistil, že je to nějaký pomalý, nepříliš vtipný a nijak zvlášť napínavý. Zkrátka mi zase jednou někdo ukradl oblíbenej film z dětství, což mne rozesmutnilo. Takže nakonec mě uspokojil snad jen první nástup Greenbergova právníka, seznamy potřebnejch materiálů a Dortmunderův úsměv při posledním opouštění banky. To není moc na film, na jehož zábavnost bych ještě před týdnem vsadil svou počestnost. (06.04.2018)

Předlohu Donalda E. Westlakea Jak neuloupit smaragd jsem kdysi četl a pokud si vzpomínám, její vtip spočíval v několikanásobném zauzlení zprvu jednoduchého plánu. Nájemní zloději se kvůli smaragdu museli postupně vloupat do muzea, věznice, policejní stanice, blázince a banky. Film to celé až příliš zjednodušil a přešil na míru imagi Roberta Redforda. Literární Dortmunder je takový dobromyslný trouba a plán se komplikuje kvůli naivní poctivosti, s jakou své nepoctivé řemeslo provozuje. Jeho filmová reinkarnace je nažehlený narcis a není snadné si ho oblíbit. Poselstvím tohoto komentáře je přimět vás přečíst si knížku. :) 50% (06.03.2008)