Pád do tmy

Čvachtavé zvuky, krvavé uplakané tváre a zvuky príšer, obývajúce priepasťový podzemný systém mi pripadali ako kombinácia srkania ústric pod nátlakom s prechádzkou bitúnku, kde došlo k výpadku elektriny. Reálne utrpenie ošípaných pred porážkou by ale zo mňa vytlačilo oveľa viac desivých pocitov. Keď sa totiž pri horore začínam zaujímať o sociálnu štruktúru a vonkajšie pohlavné znaky bubákov čoraz viac a strach sa nedostavuje, čosi nefunguje tak, ako by malo. A záver? No, áno fajný - a hviezdičku si určite zaslúži. (17.11.2008)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Velmi slušný survival, nebojí se brutality a krve, ovšem v realistickém a neokázalém množství, lekačky opravdu slušné, nejlepší je ovšem kamera, hry se světlem (a filtry) a zvuk. Psychologicky slabší, na konci jsou to moc drsňačky, ale konec je velmi slušný. "Speleoložci, speleoložkyně, speleoložčata, nelezte do jeskyně, co je hodně dlouhatá..." (20.03.2006)

Od Neila jsem zatím viděl jen film Centurion a už tenkrát jsem věděl, že to je řezník. Což se u tohoto snímku potvrdilo dvojnásob. The Descent je opravdu působivý atmosférický horor, který těží především z prostředí temné jeskyně a strachu z neznáma. Docela živě si umím představit, jak by dnes (v roce 2012) tohle někdo natočil - použil by nálepku "podle skutečné události" a film by byl natočen třesoucí se kamerou, kde by bylo hovno vidět a navíc by tam byla neustále tma. :-) Samozřejmě příšerky bychom viděli jen rozmazaně, nejlépe zachycené na jednom snímku, že? No představte si, nebylo by to parádní? Odpovím si sám, jasně že ne. A proto musím trochu přisadit a za tu skvělou atmosféru, za těch pár krásných gore efektů a hlavně za TEN KONEC, musím dát 90 %. (22.08.2012)

Nie je naivné veriť, že hlboko pod zemským povrchom, v ustavičnej tme, vlhku a úzkych priestoroch, sa za stovky (tisíce?) rokov vyvinul živočíšny druh, prispôsobený tomuto prostrediu (napr. nepotrebuje zrak), brutálne si brániaci svoj rajón a uspokojujuci základné pudy (hlad)... Pustite Crawlersov slabšej náture a z niekoľkých scén jej bude nevoľno (priepasť, otvorená zlomenina). Nemalým pozitívom je vyložene ženský kolektív, ktory s obyvateľmi jaskynného komplexu bojuje v rámci pudu sebazáchovy, hovoriacim o tom, že neexistuje nič, čo by tvor nebol schopný urobiť pre prežitie. (24.01.2006)