Noční motýl

Neuvěřitelné, že toto drama vzniklo v 2. roce války. Herecký výkon Hany Vítové je strhující. Žádná slátanina o dívce z chudé rodiny co na továrníčkova synka narazila ale drsný pohled na roky 1904-1907, kdy prostě z něčeho žít musíte, nestačí vystát frontu na sociálce. Uvidíte tu i proslulou scénu s obnaženým ňadrem Hany Vítové a kdo jiný z ní rve šaty, než profláknutý romantik Sváťa Beneš. Vše v tomto filmu má svou logiku i ta šílená láska, možná trochu nadsazená ale nevadí tam. František Čáp je příkladným režisérem velkých ambicí a talentu, kterého komunisti vyštvali ze země a v zahraničí bohužel na rozdíl od Formana už žádné zlato nevytvořil. (14.02.2010)

Vzplála láskou ke krásnému důstojníkovi jako Viktorka z Babičky. Nemohla s ním však odejít, protože měl vlastní rodinu. Proto se rozhodla zničit, život pro ni ztratil smysl. Kolem ní se odehrává řada dalších osudů, ona jimi jen proplouvá, bez účasti, bez východiska. A když se nakonec naděje objeví, znovu zasáhne osud a zkáza je dokonána. Velmi působivý film se skvěle obsazenými postavami. (22.06.2011)

Velice kvalitní drama, jenž na svou dobu bylo dosti odvážné (vykouknuté ňadro Hany Vítové při pokusu znásilnění muselo tehdy dost šokovat moralisty), kvalitně napsané a zahrané (jedny z nejlepších postav obou ženských hvězd) a zrežírované. Noční motýl možná za těch 68let trošičku zestárl, přesto jej považuji za jeden z nejlepších filmů své doby natočený nejen u nás, ale i ve světě. (31.01.2007)

Hana Vitova sice nebyla takova osobnost jako Mandlova, v Nocnim motylovi vsak hraje jednu ze svych nejvetsich roli a moc ji to sekne. Mandlove svetle vlasy neslusi, postava Kiki je ale uzasna a jeji dialogy, ktere si sama napsala jsou vedle pisnicek nejvetsi ozdobou filmu. Dramaticky zaver se taky povedl, nebyt pomalejsiho rozjezdu, dam plny pocet. Velmi dobry protektoratni pocin! (29.03.2014)

Období nacistické okupace, které dvakrát nepřálo příběhům ze současnosti vydaným napospas ostřížím zrakům dosazených německých cenzorů, zastihlo osmadvacetiletého Františka Čápa teprve na úsvitu jeho profesní dráhy. Po oslnivém debutu, který naznačil mnohé z režisérových uměleckých představ, se opět společně s Václavem Krškou setkali nad scénářem svého nového filmu. Původní předlohu, starý sentimentální příběh z posledních let rakouské monarchie, rezignující předem na sebemenší umělecké ambice, dokázal Čáp prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů doslova pozvednout na mimořádné filmové dílo. Zuřivý boj o titulní roli, bývalou vychovatelku Martu, propadající se vinou neopětované lásky až na samé dno společenského žebříčku, vehnal do pomyslného ringu zoufalou Lídu Baarovou a také Hanu Vítovou, která nakonec zvítězila zásluhou kategorického odmítnutí Baarové nacistickými úřady. Počáteční nedůvěra, panující také v osobních názorech majitele Lucernafilmu Miloše Havla, se chtě nechtě odrazila v pěvecké alternaci Vítové, přestože se později veškeré obavy v tomto směru ukázaly zbytečnými. Naopak sázkou na jistotu se zdálo být obsazení nekompromisní Adiny Mandlové do jedné z výrazných vedlejších rolí, protřelé kurtizány, která si ví rady i v těžkých životních situacích. Ženský trojlístek, doplněný o krutě cynickou a půvabnou Marii Glázrovou, je vyvážen stejnou trojicí osudových mužů v osobité interpretaci Svatopluka Beneše, Gustava Nezvala a jedenadvacetiletého Rudolfa Hrušínského v jedné z jeho prvních pozoruhodných hereckých kreací. Tragický pád nešťastné dívky, jakkoli charakterizovaný vojenskými uniformami a dobou, v níž se odehrává, zůstává symbolickým mementem i pro generace následující, vyznávající už jiné morální hodnoty, přesto absolvující stejné prohry a zklamání. Čápův film je v mnoha ohledech fascinující legendou, která stále nachází nové umělecké interpretace, ohlížejíc se přitom za pochybným osudem jedné zraněné dívky. (04.10.2008)