Muži bez křídel

Tohle mohlo být opravdu velmi slušné protektorátní drama. Jenže... Film strhává totální nevybalancovanost dramatických scén. Na jednu stranu je scénář drsný a o mrtvé a to dokonce z řad dětí tu není nouze, na stranu druhou některé scény s gestapem působí velmi nevěrohodně a až úsměvně. Opravdu si v období po smrti Heydricha neumím představit, že by montéři na jakémkoliv letišti v Praze mohli takto hrdě odporovat gestapu jak je ve filmu znázorněno. Gestapáci se místy chovají až komicky a působí spíše jako karikatury svých skutečných předloh. Pravda je taková, že když tihle chlapi někam vešli a v červnu roku 1942 obzvlášť, třásl se každý jen při pohledu na ně, natož aby jim odmlouval a jakkoliv jim odporoval. Ředitel letiště se sice občas rozčílí, že ze strojů mizí munice a zbraně, že někdo odpojil benzínovou rouru z Junkersu nebo že se mu další letoun se zřítil kvůli sabotáži na motoru, ale nic se neděje... Dělníci si zkrátka dál dělají odboj. Je škoda, že film už začínal zavánět rudě což bylo na rok 1946 ještě celkem brzo (ruští vojáci u vysílačky a zejména závěrečný běh partyzánky s rudým hadrem na fintě...). Gestapo si večer jezdilo zatýkat s plně rozsvícenými auty.... Cožpak už po roce tvůrci zapomněli na nařízení o zatemňování? Dále. Ve filmu dostanou mechanici info, že na letišti přistane bombardér Focke Wulf, ale přiletí jen dopravní Junkers 52.. Oni jej však dále nazývají bombardérem atd.. proč? Nechci však jen hanět. Tou nejzajímavější částí filmu je samotné prostředí, kde se natáčel. Nejen, že ve snímku milovník letadel zahlédne nejednu německou mašinu (Ju 52, Siebel 204). Na některých strojích je vidět, že původní označení Luftwaffe bylo po válce smazáno a letouny nosily české znaky, avšak pro potřeby filmu byly opět předělány na německé. V roce 46 naše armáda užívala celou řadu německých strojů, které unikly zničení. Díly byly ze začátku získávany kanibalizováním poškozených letounů shromážděných na podobných hřbitovech letadel jako je ten ve filmu. Tady už pozorný divák zahlédne i He111, vraky Ju88 a dokonce Me109. Scény s pozadím pošmourné oblohy odehrávající se mezi proděravělými trupy s kříži, kusy prosklených kokpitů a křídel s motory - to vše naházeno halabala jedno přes druhé považuji za nejsilnější z filmu. Kladně hodnotím i scénu s Lidicemi. Stále jde z toho na člověka mráz a hrůza. ---- pokud to shrnu je to na čistý průměr. Děj je místy až naivní, vyvažuje to však prostředí a některé lokální scény. Tři granáty. * * * (13.02.2014)

O tomhle filmu mi vždycky babička říkala, že je tu první filmová ukázka vypálení Lidic a že se mám na film určitě podívat, když budu mít možnost. Scéna s Lidicemi byla velmi sugestivní. Z chování Němců mě mrazilo v zádech. Hlavně si na ně vybrali skutečně dobré herecké tipy. Totéž platí i o rolích dělníků odbojářů. Byla jsem s filmem spokojená a můžu ho doporučit. (09.12.2013)

Čápova reflexe válečných událostí tak, jak je sám coby účastník prožíval po celou dobu nuceného protektorátního temna, se velice úzce propojuje s filmovým příběhem Mužů bez křídel. Vyhlazení Lidic a neorganizovaný, v podstatě na vlastní pěst připravovaný odboj skupiny mechaniků ruzyňského letiště, je Čápem vyprofilován do téměř komorního monodramatu muže, jakéhosi hrdinského solitéra, pokoušejícího se přinést marnou oběť bestiálnímu vyvražďování nevinných. Film se zcela otevřeně vydává vlastní, neheroickou cestou, a jakkoli se vymyká dobově příznačným snímkům s podobnou tématikou. Hrdlo svírající pocit všudypřítomného strachu, pronikajícího až do morku kostí, funguje v pouhých náznacích, bez nutnosti ikonického ztvárnění (popravu lidických mužů vnímáme pouze na pozadí, přestože je to jedna z klíčových událostí příběhu); celkovému odlišení výrazně napomáhá i nečitelnost některých postav, hrajících ve filmu důležitou roli. Okázalé herecké výkony, typické pro Čápovu předchozí tvorbu, jsou pro účely tohoto snímku nahrazeny přirozeností a jistou autenticitou, kterou podtrhuje jak obsazení L. H. Struny, vynikajícího představitele fortelných mužů z lidu, tak Edvarda Linkerse, sehrávajícího v přesných finesách typického přisluhovače nacistického režimu. Jsou-li v současnosti Muži bez křídel hodnoceni a vnímáni především jako jeden z nemnoha filmů, úspěšných i v rámci soudobé mezinárodní konkurence (festivalový vítěz prvního ročníku v Cannes), pak stejně významnou funkci sehráli i v souvislosti s pošramoceným uměleckým renomé Františka Čápa, pro kterého snímek znamenal definitivní vyrovnání s minulostí války. ( -Ponrepo 13/12/13- ) (13.12.2013)

Klasické válečné drama. Děj v souvislostech trošku pokulhává, ale není to nějak výrazné. Herci výborní, hudba pana Kalaše a kamera nevím koho rovněž. Není co dodat. 201312216201/6202+++++Klasika pana Čápa jako více jeho filmů. Natočeno je to dobře, herci umí, má to dokonce i svěží děj. Ničím to sice z řady nevybočuje, ale jako film pro pamětníky naprosto dostatečný. Tedy, dostačující. 20170516 7203/7221 (30.01.2014)

"Jak múže být jedna tak hodná a druhá krysa...?" Je dobré, že film nerozdáva všetky karty hneď v úvode a i tesne pred záverom dokáže prekvapovať. Aj keby to tak nebolo, film si 4 hviezdy určite zaslúži. Vzhľadom na rok výroby sa jedná o naozaj vyspelé a pozerateľné dielo, ktoré by nemalo sklamať žiadneho diváka a fanúšika vojnových filmov už vôbec nie. Aj keď to nie je typický vojnový film, pripomína skôr špionážny thriller, užijete si ho. Stopáž je tak akurát, žiadne hluché a zbytočné scény, všetko má svoj zmysel a prekvapivo musím povedať, že to bolo pomerne napínavé. O tomto filme som donedávna nevedel a jeho kvalita ma veľmi príjemne prekvapila a za seba hovorím, že by som sa nebál zaradiť ho do nejakej top 20-30 naj československých filmov. Bolo by zaujímavé vedieť nakoľko ide o skutočný či vymyslený príbeh(najskôr kombínacia týchto možností), no podobných sabotážnych akcií boli tisíce. Problémy nastanú len pri ich odhalení a nástupe gestapa s českými prisluhovačmi. Potom to ide z kopca...80%. (26.12.2013)