Yankee Doodle Dandy

Yankee Doodle Dandy je poměrně dost dobře udělaný muzikál. Zpracování Cohenova života zrovna v období druhé světové války mě zas tak moc nepřekvapuje, neboť Amerika byla uprostřed bojů a lidi už toho taky měli plné zuby. Tak proč nepřevést na plátno (tehdy ještě lidi chodili do kina ve velkém) život jednoho z největších amerických patriotů ze světa umělců? Ať už ale byl úmysl jakýkoliv, samotný film se povedl na téměř výbornou. Nechybí zde typické muzikálové scény, chytlavé songy, pěkné herečky a troška té kýčovitosti. Hlavní čtyřka Cohanovců hrála perfektně včetně odtančených částí a Joan Leslie mě opět utvrdila v tom, že tehdejší hérečky byly stejně nejkrásnější. Kdyby měl film tak půl hoďky kratší stopáž, dal bych plných *****. Takhle to je jen 4,5*. (30.10.2009)

Patriotický snímek, který se v Americe stal jedním z největších kasovních trháků během druhé světové války. A je to celkem pochopitelné. To ovšem neznamená, že by tím jako biografický a muzikálový film nutně něco ztrácel. "Gangster" James Cagney v pro něj netradiční roli všestranného performera, jež je ztělesněním sebevědomí, odhodlání, vlastenectví i rodinných hodnot. Stejného sebevědomí, s jakým Cagney prakticky všechny své hudební výstupy s úsměvem na rtech jen odrecituje, aniž by to někomu mělo přijít divné. (12.07.2009)

Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost. (23.07.2016)

V časoch vzniku filmu si žiadalo pozdvihnúť morálku národa a podarilo sa to týmto muzikálom. Mal ohromný úspech aj vďaka bezprostrednému hereckému výkonu Jamesa Cagneyho v netradičnej úlohe kabaretiéra Georgea M. Cohana. Nie je to muzikál na aký sme zvyknutí, poväčšinou sa všetky hudobné čísla odohrávajú na javisku pred obecenstvom. Film je však hlavne o inom. Je o úžasnej rodinnej súdržnosti a sebavedomí jednotlivca, ktorý ak chce, dokáže sa vypracovať na jednotku vo svojom obore. Ale aj o národnej hrdosti a vlastenectve, ktorá srší z príbehu každým centimetrom. Všetky tieto ingrediencie sú dobre namiešané do príjemného koktailu skvelej hudby a pozitívnej nálady. (25.02.2010)

Vyčítať YDD prehnaný a naivný patriotizmus je podobné, ako to vyčítať sovietskej montážnej škole. To preto, že formálna stránka Curtizovej réžie a strihača je vysoko profesionálna. Prejavuje sa to tým, že prostredníctvom rytmu, rapidmontáží, dejových elíps a metonýmií film poriadne šľape, pôsobí originálne (zostrih cesty po Európe) a nenudí. Čo je vzhľadom na fakt, že dej už dnes snáď ani nemôže baviť, zázrak. Je to film, ktorý oslavuje a ukazuje tú najrozvernejšiu podobu Ameriky, akú trebárs cítim z Jamesa Browna a jeho Livin in Amerika a ekvivalent vidím v obrázku ľudového súboru, tancujúceho pod Kriváňom ako symbolu slovenského spôsobu života. Ale aj to je umenie správne zobraziť. Cagney a jeho reálna postava je sympatická tým, že sa nenechá ničím odradiť, že netrpí depresiami po neúspechu a proste ide ďalej. Dnes by tento životopis vyzeral úplne, ale úplne inak a veľmi rád by som si ho pozrel. (12.10.2015)