Drakobijce

Takové zapadnuté fantasy (neříkám pohádka, protože v určitých momentech to k ní má celkem daleko, protože záchrana na poslední chvíle zde není a ukousne se tu ruka), ale je toho škoda. Filmů o dracích je jen pár a tenhle patří k těm nejpovedenějším, nehledě na fakt, že na rok výroby to má velmi povedené triky hlavně u draka. (28.05.2010)

Středně propečená a vynikajíci fantasy pohádka s klasickým drakem - pannožerem. Pannou myšlena obecně dívka, nikoliv anatomicky stále celistvá osoba ženského pohlaví. Drakům bylo koneckonců jedno i pohlaví jeho obětí jako takové, nevím zda pečená dívka chutná výrazně lépe než stejně upravený jinoch, nicméně děvčata měla historicky vždy podstatně nižší hodnotu než chlapci. Končila tak v dračích fast foodech daleko častěji. Dnes by v rychlém občerstvení skončil ten krásný divoký drak, ještěže vymřeli. Ale zpět k Drakobijci. Zaujme nádhernými exteriéry Skotské vysočiny, slušně odvedenou prací trikaře, ale především temnou atmosférou, smysluplným a jednoduchým příběhem bez infantilních odstínů a spádem. Potěšila i nenásilná, byť zřetelná, kritika hloupě pasivní víry. Maximální spokojenost. (03.05.2015)

Příjemná středověká pohádka, který bohužel tratí na kvalitě v předimenzovaném závěru. Pamatuju si, že jsem jako malý na vhsce viděl závěr filmu s drakem a slíbil jsem si, že se na tenhle film podívám. Teď jsem ho našel na internetu a shlédnutí bylo jisté. Jenom taková vsuvka - neprojíždět galerii, vyspoileruje kompletně celý film. Nějaký chytrák totiž sestavil fotky z filmu v posloupnosti, jak jdou po sobě události ve filmu. Dragonslayer je perfektní po řemeslné stránce, tak i po té vyprávěcí. Film není nikterak složitý, spíš vsází na klasickou jednoduchost o středověkých příbězích s rytíři, mágy, lásku a draky, co požírají nevinné panny. Robbins si však tyhle krásné příběhy trochu přitvrdil, takže se ve filmu divák může dočkat malých dráčat, co ožírají princezně pahýly nohou nebo chladnokrevné probodnutí mága, bez jakýchkoliv servítek. Samotné zpracování, vyobrazení středověku, samotný drak, se povedlo, jak nejlíp to v osmdesátých letech šlo a o to víc je film kouzelnější. Nebýt toho konce, který chtěl vsadit na větší epičnost, bez keců bych napálil plnou. Bohužel právě na konci film ztratil spád a celé své kouzlo, které si udržoval většinu svého času. V jednoduchosti je síla. 86% (25.08.2015)

Když jsem viděl film v první polovině 80.let, byl jsem trikovou podobou draka z Ohnivého jezera naprosto unešen. Pravá nefalšovaná pohádka, která je místy docela krutá. Ale to přece pohádky jsou ne? Stačí vzpomenout Grimmy a jejich lidožravé obry stejně jako Němcovou ( Lilie, Vlkodlak či Zlá matka jsou hotové horrory) či Erbena. A nádherná krajina, kterou se možná inspiroval Jackson, ale obráceně to naštěstí nebylo....Kromě krajiny mě zaujaly i určité hudební pasáže - temná hudba na dechové nástroje tak, jako by se měly objevit brány Mordoru! Takže si tipuji, že tenhle film má Jackson rád. (18.08.2010)

Když už máte tu smůlu, že vám za kopcem bydlí drak, je dobré mít za nějakým jiným, nejlépe nepříliš vzdáleným, kopcem v záloze i drakobijce. Být v některých krajích ženou, které pořád někdo říká, že je k sežrání, nemusí být tak příjemné, jak by se mohlo zdát. Chudák drak nebyl oprávněně se symbiózou s místními homo sapiens sapiens zcela spokojen, dával jednoznačně najevo, že jídlu dává přednost, pokud je dobře propečené až zpopelněné a oni mu to pořád nosili co syrové, ale ještě se cukající, také by mě zneklidňoval pohled na to, jak mi večeře utíká z talíře. Drakobijce je parádní fantasy s princeznou, o kterou nakonec vůbec nejde, jenom o ni každou chvíli někdo zakopne, kouzelníkem rafinovaným jak kokosový olej, kouzelníkovým učněm, jehož největší předností je skladnost, umožňující mu zalézt i do malého prostoru pod kovadlinou, či schovat se za štít, s kovářem, kterých je pohříchu už také víc v pohádkách než v realitě a s drakem, na kterého si můžete sáhnout (skoro). I tak ale drakem mého srdce zůstává Draco (18.12.2013)