Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
,,KATAGIRI, SYN HANBEIE KATAGIRIHO JE STEJNĚ DRZÝ, JAKO JEHO OTEC“..... /// Samurajskej film o samurajech, v jejichž prackách, aby jeden katanu pohledal. Samuraj ji totiž tasí jen pro dobro! (a našli? Nenašli? No, malilinkatou…) Ale zato se tu dost povídá....a děje se taky furt něco: Kia je nemocná, tomu zase zdrhly slépky.... hmm, naštěstí Samon nese špatný zprávy.... (ale vám doporučuju zůstat v klidu...). Pomalý tempo, - není kam chvátat (,,celý dům znáš nazpaměť…“ – to víš, v klidu se vykecejte...) a příběh samurajský cti a lásky s jedním soubojem (a miliónem keců…). Jednomu by z toho mohlo hrábnout, ale mnozí ocení, že to jde v klasickejch šlépějích (např…) a dost dobře mapuje jednu historickou epochu. Stejně jako Soumrak. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Navštěvuju kurzy zdvořilosti. 2.) Zjistím, kdy mi bude ,,Ďáblův dráp“ na hovno (a kdy naopak). 3.) Nevím, jestli má větší strach samuraj ze smrti střelnou zbraní, nebo vegetarián z masovýho hrobu. 4.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Samurajské, čestné, akční, vtipné, morální, citové. Druhý film v samurajské trilogii se mi možná ještě víc líbil než ten první. Opět se zde ukazuje čest samurajů, v boji proti vzbouřencům, v boji s novou technikou, s láskou a žitím. Co se týče bojových scén, nejlepší byla ranka do srdce a "ďáblův dráp". Dojemná byla poslední scéna navrhnutí sňatku. ()
Musím přiznat, že ze začátku mě film moc nebral, rozvijujícím dějem mě ale příběh přímo vcucl do dějě, kdy jsem se přistihl, jak nemůžu od televize odtrhnout oči a nechat si ujít jediné slovíčko, seděl jsem jak přikovanej. Příběh je zasazen do Japonska 19.století, kdy ještě žijí praví samurajové, avšak pokrok se nedá zastavit a ze Západu sem pronikají pušky a děla k naučení se nové techniky boje. Avšak samuraj je samuraj a samurajská čest je samurajská čest. Příběh se krásně rozvijí a posledních 30 minut jsou zde 3 takové silné scény, že jsem hltal každej záběr, výbornou kameru, krásnou hudbu a skvělé herecké výkony. Hlavně ty dlouhé záběry beze střihu jsou ohromující, stejně tak i občasné komediální vsuvky nemají chybu. Dozvíme se i, co ukrývá technika Skrytého ostří, to je hodně silná záležitost. A poslední scéna, při které se dostavilo příjemné mrazení po celém těle a usměv na tváři je opravdovou třešničkou na tomto filmovém skvostu. No nic, jdu shánět další filmy od Yôji Yamady. ()
Formálně vytříbený snímek, který, ač se nevyhýbá zobrazování násilí, spíše než na vnějškový efekt vsází na psychologii a rozbor morálních dilemat samuraje na rozhraní období Edo a Meidži. Yoji Yamada se (nejen) "Skrytým ostřím" zařadil po bok klasiků žánru, jehož stěžejní díla vznikla v 60. letech a dokázal že snese srovnání s filmy režisérů jako Masaki Kobayashi nebo Kihachi Okamoto. ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Reklama