Motýlek

Film o nezdolné touze člověka po svobodě odehrávající se ve Francouzské Guyaně. Tohle je nejspíš první film, kde jsem měl štěstí vidět Steve McQueena a nestačím se divit. Proměna, kterou prošel napříč filmem mi vzala dech. Přišlo mi to maximálně věrohodně zpracováno. Dokonalý byl samozřejmě i Dustin Hoffman, ale u toho jsem si na to už zvykl. Impozantní hudba ještě umocnila všechny vypjaté situace. S otevřenou hubou a zatajeným dechem jsem film sledoval po celou dobu trvání a hluché místo bych nenašel snad ani pod mikroskopem. Absolutně bravurní prostředí, kde se odehrával náš příběh, který mě vtáhl mezi vězně. Myslím, že jsem viděl nejlepší film z Francie vůbec. Naprosto dokonalé. * * * * * (12.06.2011)

Společně s Darabontovo Shawshankem nejlepší film z vězeňského prostředí. Nedovedu si na místě věznů představit jiné duo než Dustina Hoffmana a Stevena McQueena. Navíc Steve McQueen během filmu projde takovou fyzickou změnou, že jsem mu všechna ta léta na samotce věřil do puntíku. Režie Franklina J. Schaffnera je celkem spolehlivá, ale určitě jsem viděl lepší. Co ještě celkový pocit umocňuje je fakt, že příběh je podle skutečné události a navíc celým filmem nás provází krásná hudba. Kdo tenhle film neviděl, měl by fofrem napravit....... (09.12.2007)

Väzenské drámy sú mojou slabosťou, len škoda, že kniha je oveeeeeeľa obšírnejšia. Je síce celkom logické, že to museli skresať - a urobili to celkom dobre - ale predsa je to slabší zážitok ako na papireri. Herecké výkony su však vyhrotené na maximum a aj napriek odchylkám, som mal pocit akoby postavy vypadli z knihy... (09.03.2006)

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se nedostavuje. McQueen zde nemá co hrát víc než kde jinde. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek je možná nadčasový tématem, ale ne tímhle nedomrlým hollywoodským zpracováním, které nedokáže skutečně tnout do živého. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet (24.06.2008)