John a Mary

"Cinema Verité je jen výmluva, jak chodit za holkama i na záchod" - Slušně napsané, solidně zahrané.. Dustin Hoffman měl za sebou Absolventa i Půlnočního kovboje, zde je opět v plné síle v další herecké exhibici!! Bezmála čtyřicet let starému snímku rovněž pomáhá trefný vnitřní monolog obou hlavních představitelů, stejně jako invenční kamera!! (05.12.2006)

Dvě těla leží na posteli obrácená zády k sobě. Jelikož jsou obě nahá, tak je jasné, že po včerejším seznámení se majitelé těchto těl o sobě již něco dozvěděli. Teď je ráno a oba by rádi zjistili, jestli se pouze přátelsky rozloučí nebo jestli by jim nezachutnalo trochu společně strávené krmě. Obě těla již mají jisté zkušenosti a tak se ústy pokoušejí vypouštět neškodné informace, zatímco jejich mozky s vědoucím nadhledem komentují jednotlivé situace na základě dřívějších prožitků. Neustálý rozpor mezi mluveným a mysleným je také tím nejlepším, co může tento příjemný snímek nabídnout. (26.07.2009)

Intimní a křehký proces sbližování, který film sleduje a jehož přirozená krása v dnešní době až bolí, neboť vzbuzuje prastarý a prazákladní stesk po skutečném sblížení a důvěrné blízkosti u vědomí, že k takovému klidnému vymanění se s druhým, ještě málo známým, člověkem okolnímu běhu času, ruchu událostí, povrchní naléhavosti a tlaku okolností se dnes nedokáže už možná vůbec nikdo dostatečně uvolnit - ani v nitru, ani z vnějších pout. Při opravdové vůli a upřímné citlivosti, bez odhlížení, bez touhy to sobě nebo druhému ulehčit a raději si něco - cokoli - namlouvat, ať už by to pak znamenalo, že spolu zůstanou, nebo se naopak raději znovu neuvidí, to lze zvládnout na ploše jediného víkendu - a pondělí, které přijde, už je zastihne nerozlučně propojené, ať k nim vtrhne s čímkoli. Je to poctivý proces rezonančního rozpoznání tělem, hlavou i srdcem, něžný a klidný protiklad všech těch rychlokvaškových, zkusmých vztahů, kdy lidé zamilovaní do svých sobeckých představ využívají jeden druhého, a pak se postupně neochotně v narážkách a kolizích probouzejí, celé měsíce či roky či desetiletí, do vzájemného ročarování a zpětně nahlédnutých paralelních samot a ignorancí a hořkých křivd a zmarněného potenciálu - a skutečné pouto založené na vnímavém okouzlení a překvapivém souznění, byť třeba i bylo možné, mezi nimi nikdy nevznikne. Film je nádherně vybudovaný i zahraný, vnitřní hlasy i představy, jež pomáhají reflektovat vlastní nitro obou postav i vzájemnou přitažlivost a přirozeně proměňují, selektují možnoti a uvolňují další spění a odvíjení vzájmné skutečnosti, je tak důvěrně známé, až člověku srdce usedá, když může sledovat, jak si dva krásní lidé v tomhle vycházejí vstříc. Souměrnost filmu je zároveň odrazem souměrnosti jich dvou a přirozeně, uvolněně rozvinutého prožití jejich prvních chvil ve společném prostoru a čase, v nichž k sobě prorostou. *~ (22.09.2017)

Velmi zajímavě se v tomto filmu prolíná přitomnost, se vzpomínkami, možnou budoucností a myšlenkami hlavních postav. Jednoduchá, příjemná a odpočinková komedie, která vypráví o dvou lidech, kteří se po společně strávené noci snaží poznat a u nichž postupem času vzniká silné pouto. Je to film, který neoslní ale i neurazí. (18.02.2009)

Námět filmu vypadal zajímavě. Seznámí se - vyspí se spolu - a neodejdou od sebe, ale začnou se poznávat. To co vypadá na první pohled skvěle s výborným hereckým obsazením však jen potvrzuje, že není všechno zlato co se třpytí. Chtělo to určitě mnohem lepší dialogy, já jim říkám jiskrňáče, takhel to bylo jen opatrný našlapování a místy mně přišlo že Dustin ani Mia nemají moc co hrát. Divadelní záležitost využívající filmového prvku vyprávění zvaného flasback pro dokreslení hlavních postav. (22.04.2018)