John a Mary

Rozosmievala ma skutočnosť, že pri pohľade na čudáckeho Hoffmana sa mi v predstavách vyrojil Elvis Presley so svojím originálnym imageom, drásajúcimi pohybmi a zvodným pohľadom, preto som túto dramatickú podpásovku nedokázala vnímať vážne, pričom to komický presleyovský doplnok ani nemohol zachrániť. Dvaja ľudia, v jednom byte, v jednu noc - odhalia si trpké pravdy minulého života a očakávajú, že divák im za to divadlo bude vďačný. Postavy - nie herci - mi boli vyslovene proti srsti, scenár to isté a, bohužiaľ, nudila som sa k zblázneniu. Nečakala som, že mi môj milovaný žáner či duchaplné conversations urobia za hodinu a pol zo života vyslovené peklo. (17.01.2010)

"Cinema Verité je jen výmluva, jak chodit za holkama i na záchod" - Slušně napsané, solidně zahrané.. Dustin Hoffman měl za sebou Absolventa i Půlnočního kovboje, zde je opět v plné síle v další herecké exhibici!! Bezmála čtyřicet let starému snímku rovněž pomáhá trefný vnitřní monolog obou hlavních představitelů, stejně jako invenční kamera!! (05.12.2006)

Skoro se ani nedá uvěřit na jak malém prostoru se dá vytvořit zajímavý projekt. Rozhodně nejsem příznivcem romantického žánru, ale tohle komorní představení na mě zapůsobilo natolik, že jsem musel oběma hrdinům držet palce, aby to nakonec mezi nimi dobře dopadlo. Nesmírně realistický snímek o mezilidských vztazích (ale jsou zde zmíněna i dobová témata, např. politika, Vietnam atd.) je postaven výhradně na výtečně napsaném scénáři a hereckých výkonech Hoffmana a Farrowové. (10.01.2012)

Ó, rovnou prohlašuji, že jsem se do ústřední dvojice Dustin Hoffman & Mia Farrow zcela zamiloval - herecké obsazení titulních postav je zde čistá radost. Tím to ale jinak hasne - není to tak dlouho, co jsem sám zažil něco velmi podobného jako John a Mary, a osobně si tedy vážně nemyslím, že by to byl zas tak skvělý námět pro film - vlastně mi to přijde skoro fádní až hrůza. Za mě osobně tedy bohužel dost nuda, navíc umocněná nevolí z českého dabingu, ve kterém jsem film zhlédl. V původním znění by to snad bylo lepší - přece jenom ta atmosféra starých zlatých šedesátek v New Yorku má hodně do sebe a pro mě osobně je tenhle biják v první řadě autentickou zprávou své doby, která se dnešníma očima jeví vzdálená skoro stejně jako třeba napoleonské války - je fascinující, jak moc se náš svět za pouhých 44 let od premiéry tohoto filmu změnil k nepoznání. A je otázka, jestli vlastně k lepšímu - minimálně po stránce vztahů by se zdálo, že je to stále stejná písnička, ať už si třeba čtete Homérovu Odysseiu nebo zajdete takhle jednou večer do baru na drink. (09.08.2013)

Rozměr tohoto filmu je určen jeho úvodní a závěrečnou intimní scénou: v úvodní hledíme na vzájemně odvrácené tváře ležícího páru, který se nahodile seznámil, a řádně uvolněn, vše opravdu "dotáhl"; v závěrečné stejný záběr kamery zachycuje tentýž pár, avšak s tvářemi obrácenými navzájem k sobě. A mezi tím se z drobných nesnází a nárazů rodí cit, který tomu úvodnímu ovlivnění propůjčuje ráz ne příležitostného odskoku, ale čehosi velmi podstatného a jedinečného v každém lidském životě. Oba protagonisté svůj jinak vlastně banální part, tak citlivý na adekvátní ztvárnění, špičkově zvládají na úrovni svých budoucích, mnohem prestižnějších a známějších výkonů. (01.03.2008)