John a Mary

Velmi zajímavě se v tomto filmu prolíná přitomnost, se vzpomínkami, možnou budoucností a myšlenkami hlavních postav. Jednoduchá, příjemná a odpočinková komedie, která vypráví o dvou lidech, kteří se po společně strávené noci snaží poznat a u nichž postupem času vzniká silné pouto. Je to film, který neoslní ale i neurazí. (18.02.2009)

"To mě na něm nejvíc štve, že má vlastně pravdu !!" ;) Peter Yates natočil velmi lidské minimalistické intimní drama stojící na famózních výkonech dvou mladičkých vycházejících hollywoodských hvězd, Dustina Hoffmana a Mii Farrow. Tu chemii mezi nimi jim prostě musíte sežrat i s navijákem, oba jsou naprosto dokonalí v osudovém příběhu vyprávěném velmi originální formou řetězce flashbacků i fantazijních flashforwardů, v nichž především vidím menší, leč fatální, nedostatek tohoto dokonale nadčasového dílka, tedy mimo místy poněkud kostrbatých rádoby sofistikovaných dialogů, mohou se zdát poněkud matoucími a naprosto tříští poslední zbytky příběhové linearity, ačkoliv o ni zde ani tolik nejde. Naopak nejsilnější se film zdá být při odtajňování skutečných myšlenek obou protagonistů prostřednictvím "vnitřních hlasů" v kontrastu k tomu, co si říkají vzájemně nahlas v roli poznávajících se mladých lidí !! (09.08.2013)

Ospalé drama věnující se tématu z nejzajímavějších, a to tématu krásných a neotřelých lidských vztahů mezi bytostmi tak rozdílnými - mužem a ženou. Originální pojetí formou interakce mezi postavami jak na úrovni verbálně-neverbálních projevů, tak i formou interakce duševních myšlenek je poněkud umlčen celkovou omšelostí snímku a pomalejším plynutím děje. Pokud si však během sledování najdete cestu pod povrch celého hřejivého vztahu a budete se zabývat poodhalováním nitra obou pohlaví, zajisté se budete bavit. I když cesta tam bude těžká, jelikož se musíte odpoutat od uhrančivých výkonů dvou skvělých herců… (11.03.2009)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)

Ó, rovnou prohlašuji, že jsem se do ústřední dvojice Dustin Hoffman & Mia Farrow zcela zamiloval - herecké obsazení titulních postav je zde čistá radost. Tím to ale jinak hasne - není to tak dlouho, co jsem sám zažil něco velmi podobného jako John a Mary, a osobně si tedy vážně nemyslím, že by to byl zas tak skvělý námět pro film - vlastně mi to přijde skoro fádní až hrůza. Za mě osobně tedy bohužel dost nuda, navíc umocněná nevolí z českého dabingu, ve kterém jsem film zhlédl. V původním znění by to snad bylo lepší - přece jenom ta atmosféra starých zlatých šedesátek v New Yorku má hodně do sebe a pro mě osobně je tenhle biják v první řadě autentickou zprávou své doby, která se dnešníma očima jeví vzdálená skoro stejně jako třeba napoleonské války - je fascinující, jak moc se náš svět za pouhých 44 let od premiéry tohoto filmu změnil k nepoznání. A je otázka, jestli vlastně k lepšímu - minimálně po stránce vztahů by se zdálo, že je to stále stejná písnička, ať už si třeba čtete Homérovu Odysseiu nebo zajdete takhle jednou večer do baru na drink. (09.08.2013)