Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Jak vidno, u filmu je důležitý i námět. Olbrachtova Anna proletářka je zajímavou výpovědí o své době. Zápotockého Rudá záře nad Kladnem se o to sice snaží, ale rukou neumělou natolik, že nezbývá, než dát dvě hvězdičky za zdařile humorné dialogy. Zvláštní je i to, co se podařilo udělat Vlčkovi s Bekem, který hrál i v jiných agitkách (ať již zmiňovaná Anna proletářka, Žízeň nebo Hudba z Marsu). V těch ostatních byl Bek přirozený, bodrý chasník. Pod Vlčkovým režijním dozorem se z něj stalo prkno s jiskrou v oku a úsměvem přes troje ústa. ()
Kdyby to pro mne nebyl studijní materiál, do konce bych to nevydržela. Ano, z politického hlediska to odpad je, ale mně se nechce být stejně předpojatá jako většina uživatelů tady a čistě z ideologických důvodů dát nejhorší hodnocení. Chtěla bych se na to podívat jinak. Ono totiž z čistě filmového hlediska a hlavně z hlediska filmové propagandy, je tento film vlastně trhák. Velkolepé scény se spoustou komparzu, který zpívá, nádherně, přesně podle tehdejších měřítek, vykreslení kapitalisté a proletariát... Zkrátka zcela ukázkový propagandistický snímek. Všechno do puntíku splňuje požadavky strany, přesně jak z učebnice "Jak točit propagandistický film". A závěrečná scéna? Založení komunistické strany a následný nadšený dav zpívající internacionálu? To je zkrátka velkolepé! A když už nic jiného, hvězdičku si zaslouží chudák Josef Bek, který podal správně zapálený herecký výkon, i když se pak jistě za svou roli styděl. ()
ČSFD je pořád ještě filmová databáze, takže politiku hodnotit nebudu. Co se kinematografických aspektů týče, tak je Rudá záře nad Kladnem mizerný počin. Přehrávající herci, na efekt psané šroubované dialogy, nevěrohodné postavy a v neposlední řadě nuda. Hlavně první polovina je pomalá a zajímavá jenom proto, že dneska už takové naivní komunistické představy působí jako z jiného světa. Od stávky dál se děj trochu rozjel, ale ostatní zápory nezmizely, spíše se prohloubily. Režisér se obešel bez gradace i atmosféry. Události by sice měly být napínavé, ale plynou tak nějak mimochodem a emoce se projevují, jenom když se Josef Bek rozřeční. Tenhle úhelný kámen československého propagandistického filmu má dnes už význam jen pro cinefilní nadšence, jako regulérní zábava je to ztráta času. Jediné co jsem si odnesl já, je povědomí o Valdemaru Psilanderovi. ()
,,PODÍVEJ SE, JAK JE TO KRÁSNE, KDYŽ JE NAŠE KLADNO CELÉ RUDÉ.“ ,,TY MYSLÍŠ POŘÁD JENOM NA RUDÉ KLADNO A PŘÁL BY SIS, ABY CELÁ REPUBLIKA BYLA RUDÁ, VIĎ? ,,VŠAK TY BY SIS TO TAKY PŘÁLA.“ __ Ako inak si pripomenúť 70 rokov od víťazného februára, než Zápotockého osobnou spomienkou o založení Komunistickej strany Československa (predtým Sociálno-demokratickej ľavice) počas tretej komunistickej internacionály? Istého času počas burzy kníh som na - do slovenčiny preložený román - ,,Červená žiara nad Kladnom“ narazil na burze kníh. Stál päťdesiat centov. Pomyslel som si, načo mi bude taká hlúposť, avšak dnes svojho rozhodnutia ľutujem. Zápotockého opus magnum je údajne napísaný solídne, do rozpakov priviedla tvorcov balancujúcich nad rozhodnutím urobiť z nej pripomienku idealizovaných udalostí alebo manifest. ( ,,KAM TAK HONEM, KARLE?“ ,,KAM? NO NA ŠACHTU. MYSLÍTE, ŽE BUDEME NASTUPOVAT POSLEDNÍ?“ ,,NIKAM NEPUDEŠ, ZBABĚLČE. VE STÁVCE SE POKRAČUJE.“) Film je ozaj krásny... farebnosťou, ktorá by o to viacej vynikla, ak by sa pre budúce generácie uchovala v podobe precízne zreštaurovanej blu-ray verzie. Maľované pozadie, prípadne kulisy sú robené vo vtedajšej dobe (a možnostiach) na najlepšej možnej úrovni. Zaujímavá mi prichodila scéna Bekovho stretnutia z manželkou po návrate domov, zatiaľ čo ona umýva podlahu. Sledujem ďalej a musím napísať, že... (,,BUĎTE ZDRÁVY, SOUDRUZI!“ ,,VÍTAME TĚ TONÍČKU. ŠKODA, ŽE POSPÍCHÁME, MUSÍME DO ÚSTŘEDNÍHO NÁRODNÍHO VÝBORU.“ ,,TO JE ŠKODA, CHTĚL JSEM SI S VÁMI POPOVÍDAT. ALE ASPOŇ JEDNU OTÁZKU SOUDRUZI: CO JE SE SOCIALIZACÍ?“ ) ...hodne škrípu dialógy robiace z osudových udalostí dnes úsmevné chvíle nútiace diváka sledovať celé prestavenie do zdarného konca. Znezrady sa objaví kniha: Mikuláš Lenin – Stát a republika. Pomyslím si: Zato istotne môžu kapitalisti , tí zlí, ktorí sú tu tak ukážkovo zobrazení sťaby vydierači, mysliaci iba na ženské, nato ako zneužiť robotníka a spiaci do neskorého doobedia, zatiaľčo čo pochodujúci ľud oslavuje 1. máj. Hádžem za hlavu zvláštnu záhadu, čakám na finále pred súdnym tribunálom, ktoré sľubuje potom, ako Mařka z manželovho listu o veľkosti súdruha Lenina dosahuje sexuálne uspokojenie, ojedinelý zážitok. ,, ZAHÁJILI SME BOJ PROTI KAPITALISTICKÉMU ZŘÍŽENÍ. V TOMTO BOJI NEMůŽEME STRATIT NIC, JENOM SVOJE OKOVY. ZÍSKAT ALE MůŽEME VŠECHNO.“ ... ,,...MY NAOPAK VĚŘÍME, ŽE PRO ZÁCHRANU LIDSTA JE POTŘEBNÉ ROZBÍT KAPITALISTICKÝ ŘÁD A VYTVOŘIT SVĚT SVOBODNÉ PRÁCE, SVOBODNÝCH NÁRODŮ, SVĚT OPRAVDU NOVÝ, SVĚT SOCIALISTICKÝ.“ (dosiaľ 853. hodnotení, 87. komentár k filmu) ()
"Ten Psilander, to je přeci jenom fešáckej mužskej." - "Já mám zas rád Portenku, vona je zas hezká zpředu i zezadu." aneb jak se nevypořádat s ostře sledovanou adaptací stejnojmenné knihy Antonína Zápotockého, který byl takový filuta, že sám sebe projektoval do postavy hlavního hrdiny tak, aby co nejlépe uctil výročí 30 let od založení KSČ (a to ještě ani nebyl prezident, tedy v roce 1951). Sám byl tou dobou (1921) na Pankráci, takže byl pouze čestným zakladatelem, ale byl. Při srovnávacím čtení předlohy jsem se ale až podezřele častokrát musela sama sebe ujišťovat, že nečtu Cimrmana. Takové to tedy skutečně je. Nikdy nekončící příhody horníka Šádka, který má filipa za každých okolností, kdykoli vám rád poví vlastní story o uhlí, které je měkké jako perník, a také to, jak se rád mačkával na Rozinu mezi futry, když ještě byl její manžel naživu ... a to je teprve začátek. Samozřejmě Toník sám je také chrabrý hoch a spořádaný partajník socdemáků, hrdý otec a kvalitní manžel. Nikdy nenechá své rodné Kladno ve štychu a z války ví, zač je toho revoluce. Protože jedině v Rusku to udělali dobře a to je, oč tu běží. Mezitím zabednění páni v Praze socializací pohrdají a dá-li Hitler, budou jí ještě dalších dobrých 25 let pohrdat. To už tedy v románu ani ve filmu není, to je historie. Vrátíme-li se ale k diváckému zážitku, zjistíme, že druhý takový ukázkový projekt nenajdeme. Kupodivu i Vstanou noví bojovníci ve srovnání s Kladnem připomínají film a nikoli plakát. Tak ono to sice bylo připravené vědecky, hodně se přepisovalo, hodně se stavělo nových exteriérů za Barrandovem, protože současné Kladno už bylo vhodné jen na prvomájové slavnosti s rohlíčky z nakeťasené mouky, ale což. Zřejmě Zápotockému mezitím byli v úřadu svázány ruce a ani jeho osobní dohled nedokázal poslat Toníka na opravdické moskevské nádraží, Mařku na kladenské a nakonec i chyběl kaktus jako suvenýr ze Světové války. Takže co nám zbylo? Feminizující Chramostová a Fabiánová a samozřejmě Míla Besserů a jeho Václavíček, který rozjasní den na celý týden dopředu, jak je upřimný a hloupý. "Je to pravda, tati, že Lenin je strašně veliký člověk?" - "Jistě, že je veliký." - "Tati, jak je veliký? Je větší než ty? Vešel by se k nám do dveří?" P. S. Kdo si všiml, že by logika některých událostí jako by byla šitá na delší období, než-li jsou jen roky 1918-1921, má recht. V knize se nám Tonouš rozepsal hluboko před rok 1914, ale soudruzi scénáristé zřejmě radši šli na oběd, takže vše, co nebylo vyškrtáno jen posunuli vpřed, bez ohledu na důsledky. ()
Reklama