Snídaně na Plutu

Skutečně skvělý a vyjímečný počin irsko-britské produkce. Film jsem sledoval se zaujetím už jen díky jeho originálnímu námětu. Cillian Murphy je do role transvestity jako ulitý a předvedl svůj herecký um. Hudební stránka špičková - hlavně úvodní/konečný klasický šlágr. Zajímavý nápad s červenkami. Je až téměř neskutečné jaká spousta momentů a příhod se vešla do dvouhodinové stopáže. Prostě snímek, který umí opravdu zaujmout ... 80%. (07.03.2010)

Snídaně na Plutu vypráví složité téma s neuvěřitelnou lehkostí. Míchá dovedně kýč (ptáčci, ironické komentáře "koťátka") s tvrdou realitou (úchyl v autě, akce IRA), umí překvapit, napnout, rozesmát i dojmout. Jeden z nejlepších filmů s danou tématikou (a vůbec jeden z mých nejmilejších filmů). Cillian Murphy je samozřejmě k sežrání... (01.05.2015)

Celkem trefná satira na křesťanské puritánství, teenagery a sexuální život, nicméně v některých chvílích je až moc přebujelá, jak po stránce (mimochodem ne moc příjemných) hereckých výkonů, tak i gagů - film tak má bohužel dost rozporuplnou úroveň, a to i přes dokonalou retro-atmosféru - zcela vážně jsem po většinu času stopáže hádal tomuto snímku asi tak o dvacet až třicet let více. (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (11.06.2010)

Červenky s červenými náprsenkami ví všechno. Pindík je záludný, a ať mu říkáte, co chcete, nepřestane ležet. Mít svůj domeček, svou pícku a svůj stoleček. - Úsměvné, rozverné, zábavné...a najednou bum!, smrt. Sledujeme cestu, hledání, nevzdávání se a nečekané nalezení. Působivý film s naprosto vynikajícím C.Murphym, skvělou kamerou a báječnou hudbou, kdy ještě dlouho po skončení mi v hlavě zněli - Rubettes, Slade, The Wombles, T-Rex, Dusty Springfield i Van Morrison ( Madame George, Cypress Avenue). Nečekal jsem, že film, který se snaží ukázat boj s jinakostí prolínající se s bojem za svobodu, víru a nezávislost, může být tak neuvěřitelně vtipný. Atentáty ovšem působily jak šlehnutí biče s ocelovými háčky. A přítomnost zde zvrhlého Bryana Ferryho jsem si musel potvrdit v závěrečných titulcích. (26.12.2011)

Začínám věřit, že s Neilem Jordanem se vlním na stejné myšlenkové kmitací frekvenci. Jeho Interview s upírem je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla, a o Snídani na Plutu se dá říci totéž. Na film jsem se velmi těšila, neboť jsem toužila zahlédnouti svého oblíbence Cilliana Murphyho v netypické roli transsexuála, a výsledkem jsem byla tolik ohromena, že jsem se skoro nemohla zvednout ze sedačky (v téměř prázdném kině - nechápu). Jednotlivé epizody byly tak silné, že jsem div nekřičela, slzičky se dostavily několikrát - ale za tyhle jsem se vůbec nestyděla. O hlavní postavu Patrika jsem se celou dobu nevýslovně bála - zkrátka to vypadalo, že to s ním nijak dobře dopadnout nemůže. Cillian ze sebe opravdu dostal, co jen mohl, a vyčítat mu přehrávání v případě této role je myslím nemožné - vždyť onen způsob vyjadřování a jednání by byl myslím pro tento typ postavy "nutný". Ostatní epizodní roličky zahrané taky skvěle, byť v Cillianově stínu, ale musím zmínit aspoň Gavina Fridaye, jež mě velmi pobavil svým podáním zpěváka Billyho Hatcheta. (29.03.2007)