Nebohá paní Pomsta

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

Spoilery! Z celé pomstové trilogie jednoznačně nejslabší díl. Děj je tradičně zpočátku dosti chaotický. Člověk je bez nějakého vysvětlování vrhnut přímo do víru dění, přičemž kdo, co a proč je mu vysvětlováno velice pomalu, tudíž při prvním zhlédnutí divák nic nechápe a velkou část filmu se kurevsky nudí. Nevím, proč Korejci tak tíhnou k tomuto způsobu vyprávění. Orientaci v ději rozhodně neusnadňuje ani fakt, že jsou úplně všechny postavy stejné, a dokonce mají i stejná jména. Zorientovat by se v nich dovedl zase jenom Korejec. Já Korejec nejsem, a to nesoudím jen na základě délky mé chlouby. Aby to celé bylo ještě zamotanější, tak se neustále skáče v několika časových rovinách. Když tohle všechno ve zdraví divák přežije, tak na něj čeká velice příjemná poslední půlhodinka a s ní spojená hromadná pomsta v jihokorejském stylu. Já jen jaksi postrádám zájem, dívat se hodinu a půl na krásně prostřený stůl a až v poslední půlhodině se dokonale nažrat. Chtěl bych spíše příjemně papat po celé dvě hodiny. Proto nedám více, než lepší dvě hvězdy. (30.12.2016)

"Melancholická" záverečná polhodina je vzhľadom na ostré úvodné tempo už trošku rozťahaná a únavná... ale aj tak je to celkovo parádna, precízna filmárčina, aká sa v západných kinematografiách často nevidí. Najviac ma potešilo, že to aj napriek ťažkotonážnemu námetu nestráca nadhľad a zmysel pre humor (muž so skladacou sekerou). (26.04.2009)

Kdybych měl hodnotit 3/4 filmu bylo by to za jasných pět hvězdiček, vynikající příběh jenž skáče do minulosti zase zpět, chvílemi prošpikovaný dávkami přirozeného humoru jaký může přínést jen život. V poslední třetině se mi zdálo že sleduji frašku která mi připomněla Vraždu v Orient Expresu :) a trochu mi zkazila celkový dojem. (02.12.2005)

Velice zdařilý film, který pro trochu "rozkoukaného" diváka v tématu "ženských mstitelek" není natolik originální a spíš evidentně čerpá ze zaběhlých klišé. Vzorů by se daly najít desítky, zejména v 70. letech tyto filmy hodně frčely v Japonsku (explotační asijské období s herečkami-zpěvačkami jako byla Reiko Ike či Meiko Kaji) a nebo už ultrabrutální depresivní počin šílence Vibeniuse Thriller - en grym film (1974) s Christinou Lindberg. Každopádně asijské "pomstichtivé období zneuctěných žen" probíhalo někdy v letech 1970 - 1974. Vsázelo jednak na násilí a brutalitu, tak ale i na neuvěřitelně propracované příběhy, scénáře pomsty a vyjebávky se všemi, kteří se nějaké křivdy dopustily... Takže ač je tento film od Chan-wook Parka velice zdařilý, spíše opakuje témata dávno v Asii zaběhlá a znovu je oživuje v neuvěřitelně působivém podání ...a předkládá s celou parádou nezvyklému evropskému divákovi ... (27.02.2009)