O bojácném Floriánkovi

Zcela zbytečně natahovaná pohádka (tam, kde by stačilo, aby si to rovnou vyříkali, nebo si dali pěstí, se to roztáhne div ne na roční období a spoustu opakovaných vět), kde vrcholem amatérismu jsou oba andělé a všechna jejich zjevení, bezděky vyvolávající smích. Jinak být Vojtkem, tak do holky, která mi nevěřila, zavrhla mne a šla za lepším, už příště nejdu, protože kdoví, kdy mne zas podrazí. Měla si vzít starostova syna a byl by klid. (27.12.2015)

Civilní herectví v duchu Jeana Gabina, nákladné exteriéry, na kterých je patrná ruční práce, kamera dává vyniknout celé barevnosti prostředí, děj poměrně akční, nechybí milostné drama ani existenciální pokus o sebevraždu, dojde i na filmové triky, když se točí v hastrmanově domácím prostředí pod vodou. Dílo vrcholí závěrečnou ukázkou bojového umění, kterým ve finálním souboji zkrotí hlavní hrdina padoucha a monumentální davovou scénou. Přidáme-li k dobru, že nechybí ani morální ponaučení, dojdeme ke zjištění, že je s podivem, že se z tohoto filmu ještě nestal vývozní artikl reprezentující naše filmové umění v zahraničí. (08.05.2012)

Silně infantilní pohádka, která ničím nezaujme, ale celkem ani neurazí. I když...nejvíce zaujmou a zároveň urazí velmi špatné herecké výkony nejen starých osvědčených herců. Od Romana Vojtka jsem nic nečekal a dobře jsem udělal, hraje opravdu příšerně, jak je u něj pravidlem. Příběh hezky pohádkový, ale zpracování hrozné. (24.10.2010)

Je to sice pohádka natočená kompletně v kulisách s důrazem na fakt, že je tvořena pro ty úplně nejmenší. K tomu odkazují nejen pohádkově malované kulisy a písničky. Ale též konec, kdy duchové varují před lakotou a lží. Pozorní diváci si možná všimnou, že na sudu v hospodě se míhá stín někoho ze štábu zatímco hospodský mluví s dcerou. (11.01.2021)

Od podobných pohádkových počinů, jejichž finanční stránka je tristní, divák nezpanikaří. Dostane se mu vesměs nepříliš smysluplného příběhu o jednom bojácném mladíkovi, který přemůže dva strašící duchy v hospodě, ale zásluhu na tom si připíše jeho sok v lásce. Jeho máti se kdysi  spustila s vodníkem, který i po dvacetiletém rozchodu k ní stále hoří láskou. A další peripetie v této pohádce si dokáže obhájit pouze autor scénáře. Překvapením je, že režii si vzal na starost renomovaný František Filip. Jeho režie má náběh do podprůměru, občasně na diváka jukne nečekaný amaterismus. Roman Vojtek v mladistvém věku je snesitelný. Debilně působí vodník Stanislava Zindulky. Promenáduje se na rynku, přičemž obyvatelé dělají, že jeho abnormální vzezření je v souladu. O záporné postavy se postaral Václav Svoboda s Josefem Karlíkem, kteří se předvedli obstojně. Kulisy jsou i na poměry tv pohádky hrozné. A celkově scenérie vyhlížejí skromně až chudobně. Příliš atrakcí tahle pohádka neskýtá. Na triky se nedostalo, příběhově to skáče z průměru do podprůměru. Věrní diváci pomálu reprízovaných pohádek, což je tento případ, můžou sympatickému Floriánkovi případně i fandit a přečkat horší realizaci v pohádkovém rozmaru. 5|10 (24.01.2024)