Harry Potter a Fénixův řád

Po předchozí akční jízdě bez formy, ovšem skvělém vizuálním hávu přichází mnohem mírnější film. David Yates k filmu přistoupil podobně jako Cuarón v připadě třetího dílu. Zhlédnul předchozí díly, nebál se poupravit nevyhovující prvky a zaměřil se na postavy, zde konkrétně přímo na tu hlavní, Harryho. Žánrově děj tentokrát připomíná až politické drama s psychologickými prvky. Harry se stává nevhodným a ministerstvo kouzel je připraveno udělat cokoliv, aby z něj udělalo blázna, který na sebe chce jen svalovat pozornost. Tím hlavním faktem ale je, že i přes nezbytené změny je tu zachováno kouzlo předlohy. Kouzelnický svět, zejména nová místa, mají úžasnou dynamičnost, dokáží okouzlit. Dalším faktem je, že po Cuarónovi je Yates teprve druhým režisérem, který se více soustředí na mudlovský svět, který je s tím kouzelnickým úzce spjat. Z doposavadních dílů tenhle vyhrává na plné čáře zejména díky volbě lokací, nových postav, vykreslení světa a dokonce i kostýmech. Jak už jsem řekl, naprostá většina nových herců skvěle zapadá do svých rolí. Helena Bonham Carter je fascinujícím způsobem okouzlující ale zároveň z ní jde hrůza, její příchod a odchod ze scény jsou efektní záležitosti, Imelda Staunton přesně vystihla řády posedlou Dolores Umbidge, Natalia Tena je rozkošná a do své role opět pasuje, scény s ní jsou naprosto takové, jak jsem si je představoval, tahle herečka na sebe rozhodně umí strhnout pozornost, Evanna Lynch je okouzlující a ač se to většině nezdá rozhodně je skvělou Lunou, zejména díky svému výtečnému a vyspělému hereckému projevu a v neposlední řadě zaujmou mladící hrající mladého Snapea a Jamese. Se starou partou je to už horší, i když tam pár kladů také najdeme. Snape se sice ukáže jen na chvíli, ale jeho role je mnohem lepší než v předchozích dílech, Brumbál se ukazuje jako obrovský kouzelník na momenty jako je obhajoba, příchod na scénu, kde brání vyhazovanou profesorku... se jen tak nezapomíná a také nesmím zapomenout na Hagrida, který sice hraje tak jak jsme si zvykli, ale poprvé se stává poloobrem, přesně takovým, jak je popsán v knize! Zato Harry je opět příšerný, možná horší než kdy dřív, chálu jeho výkonu opravdu nechápu. Nakonec bych rád zmínil hudební doprovod, který je na samostatný poslech nepříliš povedenou záležitostí, ale ve filmu zní opravdu výborně a narozdíl od čtyřky se nejedná o vykradačku Williamse, ale rozšíření kouzelnického světa novým směrem. A k ději skvěle pasuje. David Yates se s velkofilmem popral opravdu výtečně, ale nic jiného jsem ani nečekal. Změny které učinil jsou jen ku prospěchu a momentů kdy váhá je málo. Jeidným problémem je předloha, která sice není špatná, ale z diváckého hlediska se nejedná o tolik vděčný díl, jako ten třetí. Přesto jej však považuji za zatím nejlepší adaptaci románu o chlapci, který přežil. (08.12.2007)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Jedinou cestou je vzpoura... A to pořádná. David Yates se ukázal býti hrdinou, jako vystřiženým z nejlepších zástupců Brumbálovy armády, když dokázal, navzdory všem výtkám vůči jeho televizním kořenům a posléze televiznímu looku prvních obrázku a teaseru, vytvořit téměř dokonalou potterovskou adaptaci. Stejně jako je v knižní podobě Fénixův řád mým nejmilejším dílem, stalo se tak i na celuloidu. Nový scénárista Goldenberg (pro kterého byl Fénix bohužel jen jedinou potterovskou zkušeností) piplá každou scénu tak, aby se klidně i odklonila od předlohy, ale aby nenarušila jejího ducha. Navíc bradavická atmosféra zhoustla přesně podle mých představ. Yates násobí každý náznak deprese a Umbridgeovou mění z nepříjemné v nesnesitelnou a z nesnesitelné na naprostou nemesis celých Bradavic. Brumbál pak získává auru nejmocnějšího žijícího kouzelníka a jeho finální souboj s Voldemortem bere dech, stejně jako překvapivě přehledně zpracovaná mytologie kolem věštby, propojení obou kouzelnických protipólů a dokonce se dostalo i na mou nejoblíbenější knižní část se Snapeovou vzpomínkou. Těším se na Prince o to víc, že Yates se bude moci rozjet z jistější pozice. Viteály čekají s otevřenou náručí. (15.08.2007)

|| Scenár: Michael Goldenberg / Harry Potter and the Order of the Phoenix by J. K. Rowling | Hudba: Nicholas Hooper, Themes: John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 938,212,738 $ || Jeden z mojich obľúbenejších dielov ságy. (28.06.2011)