Gejša

Slová "Nestali sme sa gejšami, pretože sme po tom túžili. Sme nimi, pretože nemáme inú možnosť." pomerne presne vystihujú situáciu mnohých gejš. Tento japonský fenomén sa po strete s euroamerickou civilizáciou dočkal rovnakého osudu, ako iné druhy tradičného umenia. Bolo ťažké zvrátiť náhľad okupačných vojakov na gejše, ako kultivovanejšiu odrodu prostitútok. Nakoniec aj dievčatá s kvetinovými vencami na Havaji, či výskajúce slovenské devy v krojoch už majú k tradíciám takmer rovnako ďaleko, ako turisti, ktorí ich fotografujú namiesto toho, aby sa snažili porozumieť. Veľmi dlho som uvažoval nad štyrmi hviezdičkami, pretože Gejša je zaujímavý a dobre nakrútený film. Bohužiaľ, povojnové obdobie znázorňované vo filme už malo rýdzo hollywoodský strih, ktorý výsledné hodnotenie zrazil na síce silné, ale predsa len tri hviezdičky. (24.06.2013)

Gejše nie sú kurtizány. Ani manželky. Predávame svoje umenie, nie svoje telá.Film je vyplnený rôznymi krásnymi dekoráciami, nádhernými kostýmami, peknou hudbou a zaujímavým prostredím. Úvod a následný prerod z malej Chiyo na Sayuri je zdĺhavý a nevtiahol ma do diania tak ako som očakával. Dlho som mal nemastný-neslaný pocit. Bol som tak trochu sklamaný aj z komornosti scén, predsa len to mohlo byť veľkolepejšie i keď spomínané dekorácie môj zrak veľmi potešili. Príbeh mi však pripadal veľmi rozťahaný, občas zmätený a následný happyend príliš predvídateľný a nevýrazný. Herci však hrajú dobre a Gong Li je hriešne krásna. Mierne sklamanie 65% (07.09.2008)

Memoirs of a Geisha, film, na ktorý sa neuveriteľne tešil a očakával som minimálne jeden z najlepších filmov roka 2005. Moje bezmedzné očakávania boli potom výrazne schladené nie príliš vrúcnymi prvými ohlasmi o filme, ale nádej na mimoriadny filmový zážitok ešte stále žila. Teraz po zhliadnutí filmu musím bohužiaľ konštatovať, že nádej viac-menej vyhasla a naopak, všetky moje obavy sa potvrdili. Z filmu sa vykľula jedna veľká nafúknutá bublina, ktorej príbeh nemá veľmi čo ponúknuť. Oceňovanú knihu Arthura Goldena som (zatiaľ) nečítal, takže neviem posúdiť, nakoľko sa film drží predlohy a nakoľko sa od nej odkláňa, ale čo viem povedať, je, že príbeh pôsobí mimoriadne nekompaktne, neucelene a... chladne - je príliš zahľadený do seba a "nekomunikuje" s divákom. Svet gejš mi nie je oveľa bližší ako bol pred zhliadnutím filmu, nedokázal som sa zžiť s postavami, nejak zvlášť im držať palce. Herci sa snažili sebeviac (tento výkvet čínskeho filmu vie hrať veľmi dobre), oni za to nemohli, ich charaktery boli nedostatočne vykreslené (čo je vzhľadom na štedrú stopáž 144 minút dosť problém), prípadne len načrtnuté alebo veľmi stypizované (naviac tá príšerná angličtina...). Film má vlastne jedno jediné šťastie, a to ultraestetickú formálnu stránku. V porovnaní s príbehom a vykreslením postáv tu vzniká dosť závažný kontrast, lebo sa nebránim povedať, že forma je dokonalá v každom jednom aspekte, o čom svedčí aj 6 oscarových nominácií (z toho 3 právom získané ocenenia). Williamsovou tradične božskou hudbou počnúc, cez geniálne kostýmy a masky, úžasnú kameru, až po prenádhernú dychberúcu výpravu, nad ktorou som žasol počas celého filmu. Čo dodať na záver? Forma to u mňa nakoniec predsa vytiahla na celkom silné 3 hviezdy, ale pocit, ktorý u mňa prevláda, je predovšetkým sklamanie. Film je jednou obrovskou premárnenou šancou, lebo vzhľadom na námet, hercov a Marshallove možnosti mohol Memoirs of a Geisha byť unikátnym filmom. 7/10 s odretými ušami. (09.02.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)

Pravda je bohužel taková, že se v tom Rob Marshal dosti potácí a neví kudy kam. Daná látka, je totiž daleko silnější a hutnější, než je schopen zvládnout. Vzniká tak "slátanina", která disponuje několika citlivými záběry/scénami, avšak dost často to přebijí typický nádech hollywoodské vysokorozpočtové produkce. Výtvarná stylizace a vůbec celkové vizuální zpracování je ovšem naprosto dokonalé. Od kostýmů, přes dechberoucí exteriéry (točilo se výhradně v Los Angeles!) až po jasně oscarovou kameru, která se soustřeďuje především na detaily/makrodetaily a kameraman exceluje na plné čáře. Scénář je dost rutinní, ale to se dalo celkem i čekat. Výtečná kompozice Johna Williamse jen dotváří celkově příjemnou a dobře vystihnutou atmosféru. Jinak ovšem až na ojedinělé okamžiky studené jako psí čumák. (08.02.2006)