Pleasantville: Městečko zázraků

Kouzelný film a příjemnou retro atmosférou a velmi povedenými hereckými výkony. Postupné obarvování černobílého světa tak, jak jsou do něj zanášena další a další "kouzla" běžného života je působivé a zároveň nutí člověka k zamyšlení nad vnímáním věcí a lidí okolo sebe. (Teď to po sobě čtu a to jsou hrozně sladké kecy, co píšu - ale ten film na mě tak nějak sladce zapůsobil...) (29.05.2013)

Zajímavý nápad a originální zpracování, to jsou věci, které bezpochyby zdobí tento film. Dále se ve filmu objevuje celá řada situací z běžného života (diskriminace, konzervatismus) v tak trochu jiném balení. Něco určitě stojí za zamyšlení. Bavil jsem se, zpočátku určitě, ke konci mi to možná přišlo trochu zdlouhavé, ale i tak musím říct, že tato směsice nejrůznějších žánrů stojí za pozornost. 75% (07.02.2013)

Snímek disponuje kvalitním hereckým obsazením, zajímavým námětem, ještě zajímavějším provedením a scénářem, který tak trochu zápolí s logikou. Ale co, drobné nedostatky se nasčítaly a stály film jednu hvězdičku, takže už byl potrestán a nebudu se v tom dál šťourat. Když jsem viděl tuto záležitost před lety poprvé, byl jsem přesvědčen o tom, že jde o kritiku rasové segregace a rasismu jako takového. Ale, jak by řekl Roland, svět se hnul, a já jsem nabyl dojmu, že má tento snímek významnější přesah. Dnes už vnímám tu podvratnou barevnost v černobílém světě jako samostatné (a tedy nebezpečné) myšlení (i když to tak možná tvůrci nezamýšleli, co já vím). Tento film je dnes mnohem aktuálnější, než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Svět stále více ovládají tupá stáda, takže se už zase zakazují knihy, filmy a seriály (a u nás málem i divadelní hra, že pane D.?) za nadšeného skandování davů (jen v nich místo bílé převládá černá), presumpce neviny se stává neznámým pojmem a vše směřuje více či méně nápadně k diktatuře. Teď se dopustím přiznání. Nemám rád Ukrajince, nikdy jsem je rád neměl a ani je mít rád nebudu, protože jejich předkové svého času masakrovali s nadšením a kreativitou všechno neukrajinské (včetně volyňských Čechů), k čemuž se dnešní Ukrajinci hrdě přihlásili tím, že si z příslušníků Ukrajinské povstalecké armády udělali národní hrdiny. A přesto jim dnes držím palce, protože se Rusové chovají jako Japonci těsně před oficiálním vstupem do druhé světové války- taky zprvu zabrali "jen" Mandžusko, Koreu a část Číny. Ale proč tohle vůbec píšu? Protože jsem zjistil, že když budu kritizovat naši převelice schopnou vládu (viz. burza) nebo dokonce premiéra, dopustím se podpory Ruské federace. No, to je skvělé, totalita se vrací, jen mě místo kontrarevolucionáře a přisluhovače západu prohlásí rusofilem. A o tom pro mě tento film je. O zvůli. / Poučení: Chceš dobře zapadnout? Kolébej se a buč v souladu s ostatními. (21.10.2022)

"Are you okay?" "Um, yes. It's, uh, just that your father would never do anything like that." "Well, you know, mom, there are other ways to enjoy yourself. Without dad." ____ Na snímek 'Pleasantville' jsem pokaždý narazil v televizi, ale nikdy jsem jej zdárně nedokoukal do konce - protentokrát jsem udělal výjimku a zjistil jsem, jaká to byla chyba! Páč jde nezpochybnitelně o jednu z nejoriginálnějších amerických komedií z konce milénia - absurdní zákonitostí fikčního mikrosvěta počínaje, lukrativní implementací principu dominového efektu z hlediska gradace konče - neskutečně zábavně pojatý rozkol moderních a tehdejších manýrů nevyjímaje. To vše se posléze pojí do neuvěřitelně nápadité a sentimentálně humorné parafráze o obsesi televizí, rafinovanou alegorií o monotónnosti života a malichernosti hříchů, a v neposlední řadě o anarchické rezistenci vůči konformismu. Snímek je navíc exemplární důkaz toho, že Tobey Maguire je jedním z nejvíc tristně podceňovaných herců své generace - no a Reese Whiterspoon je zlatíčko. Život prostě nemůže být černobílý, bez rozptýlení, rozmanitosti, barev a optimismu.... VERDIKT: esence feel-good dramedie. 8,8 kočičích parademiků z 10 [#46.LFŠ] (13.08.2020)

Pôvodne sa Pleasantville tvárilo ako prostoduchá komédia o návrate súrodeneckej dvojice do akéhosi seriálu z 50tych rokov. Aké však bolo moje prekvapenie, keď sa film postupne začal plynule prelievať do vydarenej drámy s komediálnym podtónom a dokonca s hlbokou myšlienkou. Tu som doslova videl, čo je to nenávisť voči farebným :) Navyše kontrast niektorých farebných a niektorých čierno bielych postáv v jednom zábere má neskutočné čaro a príjemne nostalgicky na mňa zapôsobil. Bez debaty film, ktorý stojí za pozornosť. (01.12.2009)