Egypťan Sinuhet

Na svou dobu velice pěkný historický velkofilm. Literární předloha je ovšem někde jinde. Kniha je filozoficko historický román do hloubky popisující střet náboženských nauk a usilování o velmocenské postavení Egypta v dané době vykreslované na několika zajímavých proplétajících se osobních příbězích, zeména postavy Waltarim vymyšleného lékaře Sinuheta. Film je ovšem v první polovině snímkem o nešťastné lásce a potvornosti žen a ve druhé variacemi na uplatňování touhy po moci. Námět je zřejmě zralý pro remake, nejlépe možná pro seriál BBC. (02.06.2012)

Tuctová sandálovka, která se ke knižní předloze nepřibližuje ani z povzdálí. Stejně jako podobně laděné hollywoodské cajdáky se může pyšnit bombastickou výpravou a nádhernými kostýmy. Ale to je tak vše. Nijak zvlášť nezabodovali ani herci, pokud nepočítám Jean Simmons, na kterou se alespoň hezky dívá. Příliš jsem nečekal, takže ani nemohu být zklamán. Waltariho kniha pro mě stále zůstává nezfilmovatelná. 40% (30.10.2014)

Jedna z hvězdiček je teda za odvahu - čili, že se do zfilmování obsáhlého Waltariho román vůbec někdo pustil. Nesdílím totiž obecné nadšení z této knihy. Jednoznačně byla nejslabší z Waltariho románů, které jsem četla (kromě ní i Jeho Království, Nepřátelé lidstva a Tajemný Etrusk), přestože je nejslavnější. Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu ( a i natočení filmu). Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem a rozhodně nebyl syn sýraře ;-)) nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Paradoxně jsem u filmu pochopila to, co se mi nepodařilo pochopit u knihy, totiž, že podle mě mělo jít o oslavu monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista. Chybělo Sinuhetovo setkání s minojskou kulturou a samotným Minotaurem na Krétě (uznávám, že do 2h a13 minut není možné vměstnat vše). Oproti knize byla upravena postava i osudy Nefernefernefer a i Kaptaha a malého Thovta. Scény při vraždění Atonových stoupenců a ničení chrámu nebudu komentovat, natočení filmu v roce 1954 se na tom podepsalo, kdyby se natáčely dnes, vypadaly by méně okázale, krvavěji ale reálněji (pravděpodobně ale k žádému krveprolití vůbec nedošlo, protože návrat od Atona k Amonovi krvavý nebyl). Oceňuji Jean Simmons jako Merit i Petera Ustinova jako Kaptaha. Celkově, přihlížeje k době natočení i problematické předloze (jak z hlediska faktů tak i obsahu), se film pohybuje mezi 60 a 70%. (16.11.2011)

Keď som pred 60 rokmi čítal román Mika Waltariho, predstavoval pre mňa veľkolepý zážitok. Dodnes ho mám medzi stovkou mojich najobľúbenejších kníh. O to väčšie boli moje očakávania, keď sa film objavil v ponuke ČT2. Dočkal som sa veľkého sklamania, pričom nedokážem rozhodnúť, ktorý z nedostatkov dominuje. Rovnako ťažko sa mi hľadá niečo, čo ma z filmu zaujalo. A vlastne ani nemám potrebu sa týmto nepodareným filmom zaoberať dlhšie. Zaslúžil by si dve hviezdičky, ale nenahneval ma, iba sklamal. (06.03.2022)

Až do sobotního večera jsem netušila, že je natočen film. To bylo pro mě velké překvapení. Ale ostuda byla, že jsem nepoznala Petera Ustinova. Bylo to velkolepé historické a kostymní drama, ale očekávala jsem něco trochu jiného. Budu si muset knihu znovu přečíst. Je to už velmi dávno, co jsem ji četla naposled. (07.03.2022)