Kvarteto

Kvarteto nabízí zajímavý paradox filmu, který stráví většinu času polopatickými monology vysvětlujícími veškeré záměry všech, přesto na konci nechápete, o čem to bylo a především proč někdo chtěl, abyste to viděli. Krobot zkouší, kam až to český chcípácký film dotáhne, než z vyprodukované antihmoty vznikne černá díra, která pohltí a rozloží celý vesmír. A už je fakt blízko. (28.11.2017)

Divný film o divných lidech, kteří jsou ve většině ohledů svého života totální outsideři. Jenže naštěstí jsou zdejší divnopostavy inteligentní, takže se nejedná o partu idiotů, ale jen introvertů, co se prostě chovají trochu jinak. A připadá mi, jako kdyby tohle byl záměr filmu (a opak postav z Díky u Hanušovic, předchozího filmu Krobota) a v něm se tak nějak ztratil příběh, který jen tak plyne a úplně se v něm moc neděje. A to je mimochodem důvod, proč je krásně překvapivé, jak dobrej a fukční má Kvarteto konec. PS: v tomto filmu se nevyskytuje žádný űber-papouch, zdravíme Zčajenku (o=´ (20.03.2019)

"Pravda je, že si občas připadám jako nižší varianta sebe sama." Kvarteto mě zmátlo. Tak nějak jsem čekal komedii a místo toho přišla ... patrně sonda do něčeho. A ta sonda byla umělecká ... tím jsem si skoro jistý. Vytušil jsem to podle toho, že to v podstatě nijak nezačalo, pak se pro změnu nic nedělo a v době klinicky mrtvé nudy to grandiózně skončilo. Ještě se tedy přitom šmrdlalo na smyčce, ale to mne nikdy moc neuspokojovalo. Musím uznat, že už dlouho mě nikdo nedokázal takhle nudit a ojedinělé štěky introverta Funese to prostě zachránit nemohly. (01.04.2019)

Já prostě Krobotův styl nemusím. Nejen, že ho většinou nepochopím, ale hlavně se mu ani nedokážu zasmát. On je to vždycky takový paskvil, že jsem na konci filmu ještě víc zmatená než na jeho začátku. Ale přece jenom mu vždy dám novou šanci, vlastně ani nevím proč. I když je pravdou, že v tomto případě jsem mu dala šanci převážně jenom kvůli Jardovi Pleslovi, který mě spolu s Bárou Polákovou v kině nakonec jako jediný udržel. Jeho vynikající herecký výkon mě dokázal obměkčit natolik, že jsem ochotná filmu dát dvě hvězdičky. Zbytek byla ale poměrně vcelku tragédie. Ze zajímavého námětu se vyklubal spíš nezajímavý film o ničem, a ještě k tomu jsem si musela většinu děje domýšlet, protože jsem některé chování postav nebo určité scény jednoduše nedokázala pochopit. (20.12.2017)

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)